Jaromír Funke

AVANTGARDNÍ FOTOGRAF JAROMÍR FUNKE

25. 11. 2016 — 29. 1. 2017
Jaromír Funke (1896-1945) patří k nejvýznamnějším osobnostem české fotografie. Ve své tvorbě originálně reagoval na mnoho progresivních tendencí své doby, velký význam však měla i jeho publicistická, teoretická, organizační a pedagogická činnost. Výstava v Leica Gallery Prague, uspořádaná ke 120. výročí autorova narození, se koncentruje výhradně na jeho avantgardní díla ve stylu funkcionalismu, nové věcnosti, abstrakce a surrealismu. Některé Funkeho fotografie z 20. let patří i v mezinárodním kontextu k nejradikálnějším příkladům abstraktních tendencí s originálně zpracovanými motivy světla, světelných obrazů a průsvitnosti. Jeho cykly Reflexy, zachycující fantaskní konfrontace reality a jejích odrazů, a Čas trvá, zobrazující přízračná setkání různých objektů v exteriérech, byly prvními surrealistickými díly v české fotografické tvorbě. Avantgardní tendence se uplatňovaly i v jeho detailech industriálních objektů, aktech, fotografiích architektury, portrétech, krajinářských snímcích a dokumentárních záběrech se sociální tématikou. Expozici, která představuje vedle dobových originálů nejslavnějších fotografií rovněž práce málo známé i dosud nikdy nepublikované, sestavil Vladimír Birgus ve spolupráci s Funkeho dcerou Miloslavou Rupešovou.

Avantgardní fotograf Jaromír Funke

Výstava připravená ke 120. výročí narození světově proslulého českého fotografa Jaromíra Funkeho (1896 – 1945) se soustřeďuje výhradně na nejvýznamnější část jeho tvorby, tedy na avantgardní díla ve stylu nové věcnosti, funkcionalismu, abstrakce a surrealismu. Funke začal v první polovině 20. let vytvářet jednoduchá zátiší s obyčejnými, mnohdy zdánlivě nefotogenickými předměty, která jsou příklady možností abstrahování reality na elementární tvary a potlačování prostorové perspektivy při plném zachování specifických rysů fotografického média. V jeho kompozicích se skleněnými tabulemi, lahvemi nebo žárovkami postupně začaly hrát hlavní roli vržené stíny. Téma světla, průsvitnosti a světelných odrazů vyvrcholilo v cyklu Abstraktní foto z let 1927-1929. Funke současně tvořil fotografie v duchu konstruktivismu (například soubor snímků z výstavby kolínské elektrárny či z Masarykových studentských domovů v Brně). Nekonvenční kompozice, odvážné úhly pohledu a diagonální uspořádání invenčně používal při zachycení jednoduchých motivů v jejich základní podobě. Byl prvním českým fotografem tvořícím surrealistická díla. V cyklu Sklo a odraz (Reflexy, 1929), zachycujícím fantaskní konfrontace reality a jejích odrazů ve sklech, reagoval na Atgetova díla, v následujícím souboru Čas trvá (1930–34) vyhledával neobvyklá setkávání různých objektů v exteriérech. Avantgardní tendence se uplatňovaly i v jeho aktech, fotografiích architektury, portrétech, krajinářských snímcích a dokumentárních záběrech se sociální tématikou. Funke zásadně ovlivnil českou fotografii také jako pedagog, publicista, fotografický teoretik a organizátor. Expozici, která představuje vedle nejslavnějších děl i práce málo známé nebo dosud nikdy nepublikované jak ve formě dobových autorských originálů, tak novějších zvětšenin z původních negativů, vznikla ve spolupráci s Funkeho dcerou Miloslavou Rupešovou.

Vladimír Birgus, kurátor

JAROMÍR FUNKE | ŽIVOTOPIS

1896:      Narodil se 1. srpna ve Skutči v rodině kolínského advokáta JUDr. Antonína Funkeho a jeho ženy Miloslavy.

1908:      Od otce dostal první fotoaparát.

1915:      Maturoval na reálném gymnáziu v Kolíně, začal studovat na Lékařské fakultě Karlo–Ferdinandovy univerzity v Praze.

1919:      Na přání otce přerušil studium medicíny a začal studovat na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studium v roce 1922 absolvoval, ale nepřihlásil se k závěrečným zkouškám. Souběžně v letech 1919 – 1922 také studoval filozofii a dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, ale ani toto studium nedokončil.

1920:      Začal se intenzivně věnovat fotografické tvorbě. Zpočátku se zaměřoval na věcné záběry Kolína a jeho předměstí a současně také na romantické krajiny a městská zákoutí ve stylu piktorialismu.

1923:      Vytvořil první avantgardní díla, především zátiší ovlivněná kubismem, novou věcností a abstrakcí, současně však také vytvářel žánrové snímky v duchu puristického piktorialismu. Osmnáct jeho bromostříbrných fotografií bylo zařazeno na I. výstavu Svazu českých klubů fotografů amatérů v Praze.

1924:      Začal působit jako fotografický publicista a teoretik. Poprvé vystavoval na mezinárodních fotosalonech v Paříži a v Torontu. Salony obesílal až do začátku 30. let, jeho práce byly vystaveny například v Birminghamu, Londýně, Turíně, Stockholmu, Zaragoze, Ottawě, Edinburghu, Liverpoolu, Antverpách, Bruselu, Glasgow, Seattlu, Varšavě, New Yorku, Tokiu, Manchesteru, Montevideu, Vídni a dalších městech. 17. března se stal členem Fotoklubu Praha, ale už v červenci byl po napsání ostré kritiky souboru fotografií jednoho mimopražského fotoklubu společně s Adolfem Schneebergerem, Josefem Sudkem a Josefem Šroubkem vyloučen.

1925:      V lednu se stal členem České fotografické společnosti, v níž se sdružili progresivněji orientovaní mladší fotografové, kteří odmítali používání ušlechtilých tisků a svá díla vytvářeli ve formě bromostříbrných zvětšenin.

1927:      Vznikla první díla z cyklu Abstraktní foto, patřící k vrcholům Funkeho tvorby.

1929:      V cyklu Sklo a odraz (Reflexy) jako první český fotograf reagoval na část Atgetova díla a vytvořil práce v surrealistickém duchu. V inscenaci Syngeho Jezdců k moři v Národním divadle v Brně režisér Emil František Burian a scénograf Zdeněk Rossmann promítali z diapozitivů jeho abstraktní fotografie na projekční plátno začleněné do konstruktivistické scény. Začal publikovat v avantgardních časopisech ReDIndex.

1930:      Spolupracoval s Alexandrem Hackenschmiedem na přípravě výstavy Nová fotografie v Aventinské mansardě v Praze, prvním skupinovém vystoupení fotografické avantgardy v československé metropoli. Vytvořil fotografie moderní architektury pro knihu Bohuslava Fuchse Masarykův studentský domov.

1931:      1. září se stal externím učitelem fotografie na Učňovské škole a Škole uměleckých řemesel v Bratislavě, nejprve jako učitel večerních kurzů a později denního studia. Navázal spolupráci s časopisem Nová Bratislava. Na podzim se v Kolíně představil na první samostatné výstavě.

1932:      Zúčastnil se významné výstavy Moderní duch ve fotografii (The Modern Spirit in Photography), organizované Královskou fotografickou společností ve Velké Británii. V expozici byli zastoupeni například André Kertész, Man Ray, László Moholy-Nagy, Edward Steichen, Henri Cartier-Bresson, František Drtikol nebo Josef Sudek.

1933:      Výnosem ministerstva školství se stal externím učitelem v kurzu reklamní fotografie na Státní grafické škole v Praze. Lubomír Linhart zařadil jeho práce do Výstavy sociální fotografie, která měla premiéru v pražském paláci Metro.

1934:      Od 1. září byl jmenován státním profesorem na Škole uměleckých řemesel v Bratislavě.

1935:      Od 1. února se stal profesorem na Státní grafické škole v Praze, kde působil společně s Josefem Ehmem až do konce školního roku 1943-44. Ehm podle jeho osnov vyučoval už dříve. Společně s ředitelem školy Ladislavem Sutnarem redigoval publikaci Fotografie vidí povrch, složenou z prací pedagogů a studentů. 28. listopadu se oženil s dlouholetou přítelkyní z Kolína Annou Kellerovou.

1936:      19. listopadu byl přijat do Spolku výtvarných umělců Mánes, v prosinci se stal společně s Jiřím Lehovcem, Josefem Sudkem, Jindřichem Štyrským a Františkem Vobeckým členem jeho nově založené fotografické sekce.

1937:      Poprvé fotografoval na Podkarpatské Rusi. Zúčastnil se Výstavy československé avantgardy, pořádané Burianovým divadlem D 37 v Domě uměleckého průmyslu v Praze. 14. prosince se narodila dcera Miloslava.

1938:      Zúčastnil se pražské výstavy fotografie šesti členů fotosekce Spolku výtvarných umělců Mánes.

1939:      Společně s přítelem Eugenem Wiškovským začal od podzimu intenzivně spolupracovat s časopisem Fotografický obzor, jehož novým redaktorem se stal Josef Ehm. Od začátku roku 1940 až do března 1941 byl spolu s Ehmem redaktorem tohoto měsíčníku. V listopadu 1940 se jim podařilo vydat speciální číslo věnované avantgardní fotografii. Jeho součástí byl dnes proslulý Funkeho text Od fotogramu k emoci.

1940:      Na objednávku vedení města začal fotografovat Louny, později podobně fotografoval Kolín.

1942:      Otakar Štorch-Marien začal v nákladu 52 exemplářů vydávat Funkeho portfolia originálních fotografií z prostředí různých pražských kostelů.

1944:      Po uzavření Státní grafické školy se od října stal zaměstnancem družstva pro organizaci a provoz domácké a umělecko-řemeslné práce Dorka.

1945:      16. března byl převezen do nemocnice, ale nemohl být vzhledem k právě probíhajícímu leteckému poplachu včas operován. Po operaci se zjistilo, že měl zánět pobřišnice. 22. března zemřel. Pohřben byl v Kolíně.

 

Zastoupení ve veřejných sbírkách (výběr):

Uměleckoprůmyslové museum v Praze; Moravská galerie v Brně; Muzeum umění Olomouc; Regionální muzeum v Kolíně; Oblastní muzeum v Lounech; Centre Georges Pompidou, Paříž; Museum Folkwang, Essen; Städel Museum, Frankfurt nad Mohanem; Museum der Moderne, Salzburg; IVAM, Valencie; The Metropolitan Museum of Art, New York; The Museum of Modern Art, New York; National Gallery of Art, Washington; Museum of Fine Arts, Boston; Harvard Art Museums, Cambridge (Mass.); The Art Institute of Chicago; Museum of Fine Arts, Houston; San Francisco Museum of Modern Art; Denver Art Museum; The Cleveland Museum of Art; J. Paul Getty Museum, Los Angeles; Los Angeles Country Museum of Art; George Eastman Museum, Rochester; The National Gallery of Canada, Ottawa; Canadian Centre for Architecture, Montreal; Art Gallery of Ontario, Toronto; Metropolitan Museum of Photography, Tokyo

 

Monografie:

  • Lubomír Linhart: Jaromír Funke, Praha: SNKLHU, 1960.
  • Ludvík Souček: Jaromír Funke: Fotografie, Praha, Odeon 1970.
  • Daniela Mrázková, Vladimír Remeš: Jaromír Funke. Fotograf und Theoretiker der moderner tschechoslowakischen Fotografie, Leipzig: Fotokinoverlag, 1986.
  • Antonín Dufek: Jaromír Funke (1896-1945). Průkopník fotografické avantgardy / Pioneering Avant-Garde Photography, Brno, Moravská galerie, 1996.
  • Antonín Dufek: Jaromír Funke, Praha: Torst, 2003.
  • Antonín Dufek: Jaromír Funke. Mezi konstrukcí a emocí, Brno: Moravská galerie & Praha: KANT, 2013 (Anglické vydání: Jaromír Funke. Between Construction and Emotion).
  • Gabriel Fragner: Funkeho žáci na Státní grafické škole v Praze, Opava: Institut tvůrčí fotografie FPF SU & Praha: KANT, 2016.

 

Portfolia:

Jaromír Funke. Portfolio 1995, Praha: Pražský dům fotografie, 1995

Jaromír Funke: 12 Avant-Garde Photographs, Praha: Fotoart, 2014

Reportáž o výstavě v pořadu České televize - Události v kultuře

Rozhovor s Miloslavou Rupešovou pro Český rozhlas

OTEVÍRACÍ DOBA A VSTUPNÉ

 

Mám zájem dostávat nejnovější informace na e-mail.

Leica Gallery Prague je součástí mezinárodní sítě Leica galerií.