Deník Galerie: Jak se připravuje výstava?
Řekla jsem si, že bychom měli napsat deník, co s přípravou velké a k tomu ještě neobvyklé výstavy souvisí. Jistě by se nejeden z návštěvníků divil, kolik práce má galerista s přípravou výstavy. Pohled můj, tedy pohled ředitelky galerie a krásně bezstarostný pohled jednoho z našich brigádníků se logicky liší. Mohou však inspirovat některé fotografy, jak při podobné výstavě postupovat. A protože narozdíl od mého mladšího kolegy nemám tu krásnou a bezstarostnou lehkost bytí a jeho volný sloh, popisuji postup ve strohých bodech. Porovnejte sami.
Jana Bömerová: ředitelka galerie
Uherské Hradiště 20. - 22.7.
V pátek ráno zjišťujeme, že vlak stojí vchodem na druhou stranu. Uherské Hradiště má však jako jedno z mála nádraží triangl a není tudíž problém, vlak otočit. Přestože nás čas tlačí, dobře se bavíme a rychle uklízíme.
Po tiskovce se utíkáme schovat do restaurace s klimatizací, protože teploty jsou nesnesitelné, vlak je v takovém počasí jako pec.
Po akreditaci se zahloubáme do programu Letní filmové školy a vybíráme si na večer rumunský film "Jak jsem strávila konec světa" o posledním roce
Ceauseskovy hrůzovlády. Po skončení filmu si již při odchodu všímáme, že v titulcích je mezi associate producers napsán Wim Wenders. Smějeme se, Wim nás prostě pronásleduje... Z kina míříme na koncert The Plastic People of The Universe. Výborný koncert.
Uherské Hradiště je nasáklé velmi příjemnou atmosférou. Ulice jsou plné lidí dlouho do noci. V průběhu našeho pobytu absolvujeme (kromě nespočetných sprch - teplota se stále drží na 37 stupních) také přednášku O stáří s Václavem Havlem a koncert brazilských bubeníků. UH nepřitahuje jen filmové fanoušky, ale i fotografy. Potkávám zde spoustu svých přátel - Jindřicha Štreita, Vladimíra Birguse, Pavla Máru, Jiřího Hankeho...
19.7.
16h jednání s Motorolou o sponzorském příspěvku, který stále neproběhl.
17.30 odjezd směr Uherské Hradiště. Na cestu jsme vyrazily již dnes, protože je to celkem daleko. Chystáme se zůstat až do neděle, jelikož jsme byly pozvány na sobotní slavnostní zahájení.
10.7.
Jedeme do Plzně. Tisková konference je stanovena tradičně na 11h, ale nález bomby některé novináře zdržel. Máme tak čas kompletně vyluxovat celý vlak. Vysavač jsme si s sebou přivezly, čímž jsme se staly vděčným objektem zájmu, když jsme pobíhaly po hale s luxem a hledaly náš galerijní vlak.
Karlovarský filmový festival
Počasí potvrzuje, že MFF Karlovy Vary má na slunce smůlu. Je opět zima. To však nebrání v prohlížení výstavy našim návštěvníkům, stejně jako žurnalistům, kterých bylo na tiskovce zatím nejvíce, nepočítám-li Prahu. Tým Marka Ebena přišel do vlaku natočit rozhovor pro Karlovarské vteřiny.
Již v prvním týdnu se k nám přidružil Kinematovlak Českých drah.
26.6.
Připravuji celý týden cestu do Karlových Varů. Jsme oficiální doprovodnou akcí MFF. Během festivalu máme v KV nadprůměrnou návštěvnost.
19.6.
7.30 Vyjíždíme do Jindřichova Hradce. Tuto zastávku jsem protěžovala u ČD, abychom podpořili Národní muzeum fotografie. To však o spolupráci neprojevilo zájem.
9h Díky mému orientačnímu smyslu jsme trochu zabloudily. Projíždíme se s Pavlínou malebnými vesničkami s názvy jako je Krasoňov, Větrný Jeníkov atd. Kochání krajinou nám kazí akorát fakt, že jsme měly právě otvírat vlak. Instruuji proto brigádníka po telefonu.
11h Dorážíme těsně před tiskovou konferencí, což poskytlo prvnímu žurnalistovi možnost vyfotit si mě při úklidu.
13.6.
Průběžné hledání brigádníků do dalších štací Galerie ve vlaku. Je znát, že začaly prázdiny a o brigádu je velký zájem. Z každého města odpovídáme až na 200 emailů, vybrat však můžeme pouze dva.
12.6.
Otevření výstavy v Českých Budějovicích.
8.6.
10h Setkání s panem Brikciusem, který nám má připravit text k našemu novému projektu (stále ještě tajnému).
13h Rozesíláme tiskové zprávy do Českých Budějovic.
6.6.
Dozvídám se, že jsme byli z výběrového řízení o prostor Galerie V.Špály z formálních důvodů vyřazeni. Bylo nutné složit v hotovosti nabízený šestiměsíční nájem na účet bytového podniku. Bohužel nám Ministerstvo zahraničí ČR dlužilo vysokou částku, proto jsme postoupili v žádosti pouze pohledávku se závazkem, že částku složíme ihned po obdržení peněz. Obálky nabídek se otvírali 5.6., pohledávku nám neuznali a vyřadili nás. Zákonem schválnosti je, že zrovna dnes peníze po x-tém upomínání konečně dorazily. Pozdě...
5.6.
7.15h Vyjíždíme z Prahy 5 směr Jihlava, ale již na Barrandovském mostě zůstáváme stát v zácpě.
9.15h Za normálních okolností již čistíme vlak, tentokrát jsme však teprve v Průhonicích.
Vlak otevíráme v 10.30 a vrháme se na přípravy, protože od 11h je tradičně tiskovka. Jako první nás zdraví jeden z našich nejoblíbenějších vrchních přednostů - pan Novotný - a jsem ráda, že vítá nejen zpestření na svém nádraží, ale že je výstavou letos i obzvláště nadšen.
Tiskovka zdárně proběhla. V 16h zanecháváme brigádníky svému údělu a při odjezdu do Prahy vidíme jednoho z nich, jak vylepuje plakáty.
1.6.
Dvě studentky z opavské univerzity píší o Leica Gallery Prague svou bakalářskou práci. Jedna z nich, Mája, v naší galerii kdysi pracovala, takže jí předávám jen aktuální informace.
Jako každý týden připravujeme a rozesíláme tiskové zprávy do následujícího města, kam se vlak chystá. Tentokrát je na řadě Jihlava.
30.5.
Natáčení rozhovoru na téma prodej fotografií pro pořad ČT - Artmix.
29.5.
Zaučujeme naši novou praktikantku Sáru v práci se scannerem. Následně ji zavalíme hromadou fotografií.
28.5.
Na dálku koordinuji deinstalaci výstavy Václav Havel v proměnách Evropy, která visí v Berlíně.
25.5.
10h Setkání s pane Völflem. Marketingový ředitel Respektu nás požádal, abychom připravili výstavu o časopisu Respekt. Měla jsem celý měsíc na přemýšlení, jak retrospektivu Respektu provést, dostala jsem však poutavější nápad, který mladé publikum jistě více zaujme. Nápad byl přijat a tak doufám, že vás Respekt během léta mile překvapí.
24.5.
Na 9 hodinu jedeme s Pavlínou do Brna. Čeká nás již typický rituál. Nejprve hledáme elektrikáře ČD, aby nám ukázal, kam se smíme zapojit (každým rokem se mi daří způsob zapojení zjednodušovat, takže již nevyhazujeme pojistky v polovině města, jako se to stalo loni v Hradci Králové). Zaučujeme brigádníky, které si vybírám s předstihem vždy v daném městě, rychle uklízíme a dáváme na své místo vše, co je při každém přemisťování vlaku nutné pokládat na zem.
Před jedenáctou se obvykle začínají do vlaku trousit první novináři, ale v Brně činíme výjimku a přesouváme tiskovku na 13 hodinu, aby se nekryla s Warholem. Mohou se tak účastnit i naši grafici ze Side 2 - Luděk s Karlem přibíhají rovnou z Moravské galerie (tvořili design i k Warholově výstavě). Jejich přítomnosti si všiml žurnalista z MF Dnes a dělá si legrácky, zda snad převzali v Brně na design monopol. Přišel i pan Lindner - šéfredaktor Digifota a oznamuje nám, že by velmi rád zveřejnil část našeho deníku.
Vlak je uklizen, brigádníci instruováni a tak nás čeká příjemné kulturní odpoledne v Brně.
14h Oběd s Evženem Sobkem. Projednáváme nový projekt, který chystáme na podzim letošního roku. Fotografie bychom rádi umístili do veřejného prostoru v Praze, ale celkový nápad je stále tajemstvím.
15.30 h Káva s Luďkem Kubíkem a Karlem Halounem. Doufám totiž v nový prostor pro naši galerii (učastníme se výběrového řízení o prostory Galerie V.Špály, paralelně probíhají jednání s nejmenovanou firmou, jejíž ředitel má umění rád a možná by byl ochoten poskytnout Leica galerii útočiště). Do budoucna bychom se Side 2 pokračovali ve spolupráci, protože si nás svými nápady rozmazlili, a tak bychom celkovou prezentaci nové galerie od počátku chtěli řešit s nimi.
16.30 Při přesunu do Moravské galerie nás Karel Haloun zve na výstavu J. Schikanedera a pak již míříme přímo na zahájení výstavy Andyho Warhola.
15.5.
Vlak dorazil do Ostravy. Tiskovou konferenci a organizaci přebírá Adéla. Vlak přežil i beze mne, vše fungovalo a chybí nam jen malé doplňky, které nám bohužel na několika nádražích odcizili... (směrovací poutače, velkoformátová plachta s Millou...) Ještěže je vlak několikatunový a nemůsím se bát, že mi ho někdo odnese.
5.-12.4.
Mám pouze 8 dní na zaučení svého "týmu" (Adéla s Pavlínou) a brigádníků. Odlétám na měsíc do zahraničí a vlak musí poprvé fungovat beze mne.
4.4. VERNISÁŽ
9.00h vlak máme připravený na 1. nástupišti a chvatně zapojujeme elektřinu. Chybí nám adaptér mezi naším pětikolíkem a dvojnásobnou zásuvkou ČD. Prý jsme si ji minulý rok odvezli. Jednoduše se musí vyrobit rychle nová, v 11h máme tiskovou konferenci.
Po otevření vlaku a propojení vagónů jsme zjistili, jaký neuvěřitelný nepořádek zůstal po naší noční akci beze světla. Všude leží piliny, hadry a haldy prachu. Soptím - jestli nám rychle nezapojí elektřinu, tak se žurnalisté do vlaku na výstavu nepodívají. Utíkáme skrze vagóny, uklízíme, zařazujeme knihy a pohlednice a děláme alespoň pořádek na oko. Vlak vzbuzuje na 1.nástupišti pozornost a lidé se domáhají vstupu do našeho krásného a zatím zaneřáděného vlaku vstoupit. Celý týden bylo krásně teplo, ale zrovna dnes se muselo tvrdě ochladit - cvakáme zubama.
11h vlak máme jakžtakž přichystaný, stres stoupá. První žurnalisti si fotografují vlak i výstavu a cítíme první pozitivní feedback. Nastupuji na tiskovou konferenci, kde uvádím nový projekt spolu se zástupci ČD a SŽDC. Tiskovka končí ve 13h. Vlak je třeba přesunout zpět na 13 kolej, což znamená opět odpojit celou elektřinu a znovuzapojení na 13 koleji.
14:00 začínám ještě se dvěma děvčaty uklízet vlak pro zahájení. Myjeme všechny podlahy, utíráme prach, luxujeme...
15:30 Ester Kočičková se zabarikádovala v koupelně, svolala celý tým, abychom se poradili o celkovém průběhu vernisáže. Převléknutá do vojenského, pochoduje z rohu do rohu a mluví na nás ve stejně přísném duchu, v jakém se rozhodla vést celé zahájení. Ani na vteřinu neodkládá bakelitový samopal, který jí visí na rameni. Atmosféru se pokouším pozitivně prolomit s narychlo sehnanou lahví tvrdého alkoholu, který nás však dostává ještě více do ráže. Do této rozjeté atmosféry přichází německý velvyslanec Helmut Elfenkaemper, který se hned informuje a snaží se nás uklidnit.
16:00 Do naší koupelnové party / brainstormingu vpadl nejprve kubánský tanečník, kterého jsme objednali, aby svým tancem chladnou atmosféru nádražní vernisáže rozžhavil. Vzápětí nastupuje kubánská kapela, kterou jsme je třeba ozvučit. Na obrovském, zatím úplně prázdném, 1.nástupišti začala kapela zkoušet a my jsme se jali opět zapojit elektřinu do znovupřistaveného vlaku.
16:30 Dolazujeme catering, který je na přání Ester pojat jako cestovní svačina. Rozmisťujeme hostesky, protože hudba láká na nástupiště zástupy lidí.
16:45 Pozvaní hosté začínají proudit zvědavě přímo do vlaku, Kubánci hrají, lidi se usmívají, nápoje proudí, Ester zahajuje, tanečník tančí, hosté se baví a jedí poslušně své chlebíky na cestu....
19:00 Asi 20 vyvolených jede na večeři do restaurace Vagonka (k výstavě se více než hodící).
Noc končí.... Pro některé ve 3h, ve 4h a pro naši Adélu a grafiky až v 6h ráno.
Její nasazení omlouvá, že jsme ji dalších 5 dní neviděli.
3.4. / 1 den do vernisáže / už zítra!
Nejdřív nanosit všechno potřebné do vlaku, protože od 13:00 se vlak přetahuje na Hlavní nádraží. Bylo potřeba zajistit celou instalaci tak, aby při brzdění nic nepopadalo. První otázky novinářů, další zasílání tiskových zpráv, zajištění vstupenek a razítkování a razítkování, celkem 3000 razítek na vstupenky pro partnery a alespoň několik stovek pro první dny výstavy. Zajištění cateringu na vernisáž i na tiskovou konferenci, poslední sladění časového harmonogramu všech účinkujících a "kubánské" balení ne doutníků, ale šesti set plakátů na rozdávání při vernisáži. Ruce přikládá každý, kdo je poblíž.
21:00 Vlak dorazil na Hlavní nádraží. Odjezd do vlaku, vše je třeba opět postavit (skříně, židle, stojany s knihami a pohlednicemi), vlak uklidit a přidělat texty s písněmi. Sejde se 8 lidí, ale jeden nám chybí - elektrikář ČD, který asi nechápe, že existují lidé, kteří pracují i v noci. Svou nepřítomností nás odsoudí k úplné tmě. Truhláři šroubují stoly téměř poslepu. Úklid je nemožný - nevidíme ani špičku od bot, natož špínu. Vaří to ve mně. Představuji si elektrikáře, jak pije pivo před televizí a my si svítíme na vrty mobilem. Koordinátor mezi námi a ČD je také doma. Mít ho po ruce - nepřežil by. Bohužel lidé, kteří koordinují, nechápou, že jiní musí práci fakticky provést.
00:00 Zpět v kanceláři. Kryštof stále stříhá spot a ve 00:30 přichází zpráva z detašovaného pracoviště našich milých webařů, že proběhly poslední změny na našich www.
00:49
všichni pracují na svých místech, dva lidi ve vlaku, čtyři lidi v kanceláři, na ostatní čeká ráno pěkný kolotoč.
1:21 Můžeme se konečně podívat na film, který poběží ve vstupním vagonu. Nádhera. Bono zpívá hned při prvních snímcích rezavého vlaku před naší přestavbou, že nemá žádný domov........ Jak trefné. Humor v synchronizaci hudby a slov se míchá se sebelítostí.
Do 3:55h pracujeme na vypalování CD, tisknutí prezentace galerie.
Ve 4:56 rozhodujeme, že video je dost dobré na to, jej prezentovat na tiskovce. Tím se začíná hledat dataprojektor, plátno a dobré boxy. Asi se nevyplatí jít spát.
Doděláváme všechny resty dne (tedy pokoušíme se o to), které na nás vybafly: výroba spotu, ve kterém chceme představit galerii v průběhu let 2005 - 2007, posílání tiskových zpráv, přehled všech pozvaných na guest list, balení fotek, plakátů a tak dále, takže asi nikoho nepřekvapí, že den se přehoupl do pěti do rána.
V 5:30h proběhla ještě v polospánku koordinační esemesková schůzka s Ester Kočičkovou a v devět už jsme zase všichni běhali po Praze.
2.4. / 2 dny do vernisáže
Časový plán už není možné dodržovat. To znamená, že máme sice vše pěkně naplánované, ale do toho se nám vždy přimotá nějaká náhlá aktivita, která má prioritu číslo 1, a kdyby šlo zařadit ještě nějakou významnější prioritu, určitě bychom naplnili celou stupnici. Například celé dopoledne nám nešel internet, vzhledem k tomu, že rozesíláme pozvánky novinářům na tiskovou konferenci a vernisáž, je to docela ostrá čára přes rozpočet.....v Ikee nám prodali několik věcí, které dohromady smontovat opravdu nešly .... to samé v případě TV, na které poběží (neprozradím, překvapení :). Ve vlaku se omylem vytrhala elektrika, některé důležité dokumenty, hledal messanger někde uprostřed lesů u Kolína, aby je mohl přepravit do Prahy, některá písmenka na vlaku bylo nutné ještě přelepit, takže ze slova Wim Wenders zůstalo jen ENDE.
2.04 Hrůza, přehoupli jsme se do 3.4. a tím do 1 den do vernisáže
Spát asi nepůjdeme
1.4. / 3 dny do vernisáže
10h: Kluci nakládají rámy a zvětšeniny. Rámovat budeme ve vlaku – není času nazbyt. S Pavlínou píšeme aktuální tiskovou zprávu. Moc nám to nejde, protože myšlenky se toulají u mnoha jiných věcí. Kluky posíláme uklízet vlak (rády si vyměňujeme role). Píšeme pro vás deník a zveme novináře na tiskovou konferenci.
Jedu pomáhat do vlaku s úklidem a s rozmístěním výstavy. Doufám, že se nám zdaří ji za dnešek pověsit.
31.3. / 4 dny do vernisáže
10:00h: IKEA je úplně plná a nákup nábytku nám zabral 4hodiny.
14:30h: Vezeme zařízení do vlaku, kde tým firmy Boomerang pokládá do vstupního vagonu novou podlahu. Začínáme skládat nábytek a v prvních pěti balících chybí nějaká součástka. Přidávají se další a další pomocníci a večer v 10hodin máme nábytek skoro složený.
22:30h: Stahuji ze všech možných složek fotografie pro prezentaci na velkoplošnou televizi, která bude projekt doprovázet.
2h: Složen nářadí, které dnes ve vlaku chybělo.
30.3. / 5 dní do vernisáže
Vrátili jsme se z Berlína ve 4h ráno a v 8h jsme se vrhli do posledních příprav. Zbývá nám už jen 5 dní! Na mailu mám nesčetné množství došlých mailů, které nestačím do začátku výstavy zodpovědět. V Berlíně jsme se setkali s asistentkou Wima Wenderse Caroline von Roth, která nám pomohla sehnat kontakt na trailery, tak hledáme.
10h: kontrola polepů vlaku. Bohužel se vyskytlo několik chyb a část polepů je třeba přelepit. Vlak je třeba ručně umýt a víc než polovina stěn se musí přelakovat.
Zpět v kanceláři přebírám od Adély vše, co nestačila vyřídit.
Reklamní agentura nestihne vlak vybavit nábytkem, nezbývá nám proto nic jiného, než rychlý výběr u IKEY.
17h: Shlédnutí zvětšenin v Thalia Pictě, pan Písařík odvedl skvělou práci, jak jsem předpokládala. 60 fotografií vyzvedávám a jedu s nimi do rámařství. Rámy – pasparty rámovaly panoramatické fotografie, zbytek zvětšenin dáme do rámů galerie.
19:30h: Vyložení zvětšenin
Večer trávím u mailů.
26.3. / 9 dní do vernisáže
7.30h: Naložení výstavy pro Berlín.
Adéle dnes zbývá mnoho organizačních věcí. Setkání s ČD. Koordinace scénáře pro zahájení. Obstarávání tisíce maličkostí.
Uvidíme, zda bude mít čas vedle své práce psát deník =0)
25.3. / 10 dní do vernisáže
Sepisuji vše, co se musí ještě vyřídit. V pondělí jedu s asistentkou a 2 brigádníky do Berlína. Instalujeme výstavu, kterou naše galerie produkovala pro MZV ČR. V Praze zůstane Adéla úplně sama a každou minutou jí vpisuji do tabulky více a více práce. Sama nevím, jak to má stačit. V Berlíně budu jako na trní, ale výstava V. Havla je pro mě zrovna tak důležitá. Pracovala jsem na ní celé léto až do listopadu.
24.3. / 11 dní do vernisáže
Od 10.00 hodin do 16.00 hodin máme v patnácti minutovém taktu setkání s brigádníky pro Prahu, Pardubice a Hradec Králové. Vysvětluji asi dvacetkrát, že se z naší strany můžeme snažit a pracovat jak chceme, ale návštěvník ve vlaku při výstavě uvidí pouze je. Oni jsou vizitkou a vizuálem nás všech, co na projektu pracujeme. Vysvětluji, jaké filmy mají zhlédnout a co by si měli přečíst. V celku vypadají velmi vlídně a nyní nám nezbývá nic jiného, než důvěřovat, že budou práci brát vážně a budou k našim návštěvníkům vstřícní a milí.
Následuje úklid chaosu v kanceláři a příprava cesty do Berlína.
20.00 hodin zpět k počítači.
23.3. / 12 dní do vernisáže
7.00 h: Plánování týmu. Harmonogram setkání s brigádníky.
8.00 h: Složení nářadí pro instalaci ve vlaku
Maily
10.00 h: Termín s naší účetní. Podpisy a projednávání jednotlivých věcí.
11.00 h: Setkání s MaFrou a projednání spolupráce MF Dnes a Rajčete.
12.00 h: Setkání s panem Brunclíkem.
14.00 h: Setkání s ředitelkou Ogilvy. Potřebujeme ještě finanční pomoc a nabízíme vlak pro různé Eventy a možné sponzorství v případě, že pojedeme do Německa.
16.00 h: Zpět v kanceláři je třeba zpracovat všechny informace ze schůzek.
Dnes jsme ve 23.00 hodin vyčerpány a končíme.
22.3. / 13 dní do vernisáže
Nasbíralo se přes 300 mailů, které čekají na odpověď. Všechny sedíme před počítačem a mlčky píšeme do odpoledne. První brigádník se představuje a bereme ho pro Pardubice a Olomouc.
17.00 h: Setkání s Ester Kočičkovou. Trošku se nám za ní nechtělo, protože jsme měly strach, že life nebude tak sympatická. Velmi jsme se mýlily. Úžasná to žena. Po velkém pobavení máme domluveno, že bude moderovat vernisáž. Vymýšlí jednu věc za druhou, kterými bychom mohly na vernisáži lidi pobavit. Úžasné
19.00 h: Pan Písařík na mě musel čekat. Vše je stále v časovém skluzu. Domlouváme exaktní provedení výstavy. Je profík, proto mohu hodně starostí nechat na něm. Odevzdává vždy nejlepší práci.
21.00 h: Jedeme s Adélou zpět do kanceláře. Na cestě bereme jídlo u Tajského Fastfoodu, abychom nakrmily děti a "manžele".
22.00 h: zpět k mailům
Přidělujeme si již třetí den pouze 3 hodiny spánku.
21.3. / 14 dní do vernisáže
10.00 h: Vlak je v Praze a stojí v Atecu. Mám termín s elektrikářem firmy ApolloArt, která neobvyklý projekt minulý rok převzala. V jednom z vozů nám odcizili kompletně elektřinu. Náklady jen skákají nahoru.
11.00 h: ČD kontrolují technický stav a plánují opravy.
12.00 h: Kompletujeme pozvánky v každé volné minutě.
13.00 h: Zpět do Ateca (jen dojížděním ztratím vždy hodinu a půl). Jednání s marketingovým ředitelem ČD, kdo bude co na vlaku opravovat. Z naší strany musíme nechat opravit lak a střechu. ČD vymění některé nápravy.
13.30 h: Jednáme s firmou o ozvučení vlaku. Jsme úspěšní. Výstava bude ozvučena vždy příslušnou hudbou.
14.00 h: Jednáme s jinou firmou o zapůjčení velkoplošných televizí. Chceme pouštět Trailery filmů Wima Wenderse. Povedlo se. Teď jen ty trailery sehnat :-)
15.00 h: Plánujeme umístění fotografií a rozdělení textů.
17.00 h: Zpět v kanceláři nadepisujeme poslední pozvánky.
18.30 h: Musím zahodit veškerý stres a utíkám na otevření Německo-českého kulturního jara, jehož součástí je i náš projekt. Krásná módní přehlídka a mé první jídlo.
21.00 h: Počítám obálky, odděluji cizinu a balím je pro hromadné rozeslání.
20.3. / 15 dní do vernisáže
Dnes se celý den balí pozvánky. Kontrolují znovu a znovu adresy, abychom na nikoho nezapomněli.
Večer jdeme na večeři s Luďkem a Karlem se Side 2, s Jaroslavem Benglem, Martinem a Jirkou (kreateuři našeho webu). Bavíme se samozřejmě o práci. Důležité je, aby neznalo Side 2 a programátoři jen mě, ale i moje kolegyně: Adélu a Pavlínu a našeho dobrovolníka Markuse. Komunikace pouze přes e-mail je bez tváře za adresou nehodnotná.
19.3. / 16 dní do vernisáže
Dnes musíme odevzdat podklady pro polepy a ještě jsme neviděli návrh.
10.00 h: Termín s Gepro
12.00 h: Zhotovení manuálu pro výstavu v Londýně (jiný projekt)
Side 2 zasílá návrh polepů vlaku. Měníme jen maličkosti - Side 2 vypracovává vše prostě skvěle.
Návrh inzerce pro Theo publishing, po té zaslání ostrých dat do redakce.
20.00 h: Přišli vytištěné pozvánky - krása. Balíme do 3.00 ráno a nemáme ani půlku.
10.00 h: setkání s firmou Gepro a zde schůzka z jejich pohledu:
Ještě před dvěma týdny nesmírně zklamáni - Galerie ve vlaku nevyrazí. O pár dnů později krátký telefonát s paní Boemerovou, ředitelkou Leica Gallery Prague - vlak na trať přece jen vyjede, tentokrát již 5. dubna 2007. Dnes schůzka v kavárně Savoy. Jsme domluveni - i letos bude možné sledovat aktuální polohu vlaku na internetu. Připravujeme proto nový vzhled internetového klienta MISYS-CAR pro sledování. Bude snadno ovladatelný a také "fotogeničtější". První grafické návrhy máme na stole, ve čtvrtek bychom se měli definitivně rozhodnout pro novou podobu. Stihneme ji připravit během dvou týdnů, které zbývají do odjezdu vlaku? Musíme to zvládnout.
Naše "kočovní" mobilní jednotka pro sledování vozidel, pardon, vlaku, která loni strávila půl roku na cestách s Galerií, ukrytá v koši na odpadky, je již několik týdnů na testovací jízdě Skandinávií. Odjela ještě v době, kdy se zdálo, že vlak letos na cesty nevyrazí. Do Prahy se vrátí začátkem dubna - do vlaku ji přestěhujeme až na poslední chvíli před odjezdem.
18.3. / 17 dní do vernisáže
Příprava mediálního plánu pro Mladou Frontu Dnes. Jak propojit projekt s jejich webem, s Rajčetem a s tištěnou verzí. Na kdy navrhnout inzeráty, jaké soutěže vymyslet, kam a kdy bannery, a to vše časově rozdělit mezi 16 měst do konce srpna.
17.3. / 18 dní do vernisáže
Po jarním úklidu na zahradě jsem ráda zpět u počítače. Zvu všechny vybrané brigádníky na pohovor do Prahy. Odpovídám na individuální dotazy žurnalistů. Nahrávám další fotografie na web.
Balíme vše, co bude potřeba do vlaku. Kancelářské potřeby, knihy, plakáty a čistící prostředky.
Pár hodin musím věnovat rodině. Večer se mohu opět vrátit k počítači a mám radost, že se o výstavě na webu již píše.
16.3. / 19 dní do vernisáže
Od rána organizujeme hudbu pro vernisáž. Mohl to být Čechomor, ale kam nám jede část skupiny? Na Kubu. Určitě by to na nádraží opět zablokovalo rozjezd vlaků, jako se to povedlo Tam Tam orchestra během zahájení Salgada. Hledáme dál.
Začínám s přípravou adresáře pro pozvánky. Stále se nám rozrůstá. Jsme na 1 600 adresách lidí, které bychom měli pozvat. Procházím náš adresář se 7 000 kontakty a spíše lidé přibývají než ubývají. Aktualizujeme databázi a přidáváme všechny radní Prahy 1 a Prahy 2, plus kulturní komisy Ministerstva kultury a magistrátu. Doufáme, že třeba někdo z politiků nebo z komise přijde, projekt uvidí a třeba uzná, že by si finanční pomoc zasloužil. Bez grantů je projekt velmi obtížný zorganizovat a hlavně se nedá vše dělat do nekonečna zadarmo.
Přichází nám dobrá zpráva - MaFra se rozhodla nás podpořit mediálním partnerstvím HURÁ! Další krok k tomu, aby alespoň návštěvníci věděli, že k nim výstavu vezeme.
18.30 hod. Interview s Fotografií Magazín, který se prodlouží skoro do devíti hodin. To když se sejdou dva lidé usilující o propagaci fotografického umění.
21.30 zpět u počítače, pouštím se do odpovědí na více než stovku nových mailů.
15.3. / 21 dní do vernisáže
Začíná rozesílání PR do ciziny. Přemlouváme mediální partnery, aby nám dali místo celostránkové inzerce 2 půl strany. Řešíme text pozvánek v češtině a němčině. Trápíme opozdílky, aby nám poslali své logo.
14.00 hodin termín s Hankou Bednářovou s Českých drah. Tři ženy na obědě vymýšlí jak zaujmout diváky nejen v Praze, ale i v dalších městech kam vlak míří. Vymýšlíme krásné věci, se kterými Vás překvapíme, ale musíme letět do kanceláře, abychom je začali realizovat.
Poslední korektura pozvánek a máme nárok na večeři a skleničku vína. Náš dobrovolník přivezl thajské jídlo, abychom prý nabrali síly.
Do jedné ráno sedíme, telefonujeme, píšeme a žádáme.
14.3. / 21 dní do vernisáže
Celý den u počítače. Oslovujeme ještě poslední sponzory, zda nám někdo nepomůže. Řešíme vše okolo reklamy a výlepu plakátů.
Řešíme catering na vernisáž, kdo nám tam vystoupí, kdo bude moderovat, ozvučení rozlehlého prvního nástupiště, pódium, hostesky….
Dopisujeme si se žurnalisty a již dnes vyšla v Mladé frontě Dnes první anotace na výstavu.
19.00: běžíme na zahájení výstavy pana Josefa Blechy (karikaturista a jeden z našich oblíbenců). Dostáváme po celém dni poprvé najíst. Nedělám to ráda, ale dnes jsem šťastná, že je na vernisáži dobré jídlo.
21.00: zpět v kanceláři, zbývá posledních 24 hodin do ukončení mediálních partnerství a sbírání log.
2.00: poslední maily a komunikace se Side2, které také ještě pracuje.
13.3. / 22 dní do vernisáže
Poslední prohlížení fotografií - zda něco vyměnit nebo odebrat. Ne, je to poslední verze. Přes 60 fotografií.
13.00: termín u Thalia Picty, kde se budou fotografie zvětšovat. Pan Písařík (majitel) má na českém trhu nejlepší stroj Light Jet, který umí z digitálních dat na emulzní papír dodat nejlepší výsledky, což však nezáleží jen na stroji - pan Písařík je perfekcionista a po (v řadě již několikáté) spolupráci vím, že se na něho mohu plně spolehnout.
14.00: setkání s Evženem Sobkem / připravujeme projekt ve veřejném prostoru, který se má relizovat v září a říjnu 2007
15.00: setkání s Jaroslavem Kučerou, předání dat pro fotobanku. Jaroslav fotografuje nádherně architekturu, i když je na našem webu zastoupen dokumentem. Vybírám fotografie pro MZV a vznikající fotobanku.
16.00: zpět v kanceláři, vrhám se na maily a práci s adresářem.
12.3. / 23 dní do vernisáže
Koordinace termínů: kdy dorazí vlak do Prahy a bude v Atecu pro nás k dispozici, co budeme letos muset vše opravit, kolik bude stát oprava laku – máme novou zprávu, že opravy musíme dělat my a ne ČD.
Musíme zabezpečit hudební techniku do vlaku. Jak ji vyřešíme a kdo nám ji nainstaluje – samozřejmě ji potřebujeme nejlépe zadarmo.
Rozpočet vlaku je 3 miliony korun a máme dohromady pouze jeden milion. Musí se šetřit a doufat, že nás podpoří ještě nějaké město, že bychom mohli poprvé obdržet grant Ministerstva kultury, že obdržíme levnou propagaci ve formě výlepů, a že přijde co nejvíce návštěvníků, abychom opět letošní vlak přežili.
Mezi tím dokončujeme výstavu „V. Havel v proměnách Evropy“ pro Argentinu a balíme ji do beden.
Sháníme rozměry inzercí, které obdržíme od mediálních partnerů a dáváme pro Side2 dohromady loga pro tiskoviny.
17.30: termín s Pavlou Škachovou a koordinace výstavy (druhé paré) „V. Havel v proměnách Evropy“ v Berlíně. Instalace, zahájení a ubytování instalačního týmu.
19.00: S napětím očekávaný termín prezentace vizuálu. Luděk Kubík volal, že to mají a jsem překvapena, že opravdu stihli pondělní termín. Sejdeme se v hospodě, kde na mě čeká (jdu pozdě) Luděk Kubík a Karel Haloun.
Předkládají nejrůznější návrhy a jsem z velké části nadšená. Jsou profíci. Poslední prezentovaný návrh se mi líbí nejvíce. Plakát imituje vlakové okno. Bohužel se nemohu rozhodnout pro motiv. Zůstanou motivy dva, a protože se nemohu zříct ani jednoho, rozhodujeme, že když dvě výstavy, dva fotografové, tak také dva motivy. Pak následuje živá diskuze, jak se co změní, protože mohou jméno jednotlivé výstavy a autora vyzvednout. Chtěla bych být mladší a jít k nim studovat. Miluji lidi, kteří svojí prací žijí.
24.00: zpět v kanceláři a zpět k mailům, 78 nových, na které bude nejlepší odpovědět hned.
11.3. / 24 dní do vernisáže
Celou neděli rozesílám jednotlivým žurnalistům PR a prosbu o zveřejnění.
Žádám naše obvyklé mediální partnery, zda se jimi chtějí stát i pro tento projekt a omlouvám se, že je oslovuji tak pozdě. Obvykle řešíme mediální partnerství měsíce předem.
Nejsem jediná, která pracuje v neděli až do noci na netu. Ještě okolo půlnoci dostávám odpovědi jak od žurnalistů, tak od některých oslovených mediálních partnerů. Jsem vděčna, že je projekt přijímán pozitivně a doufám, že obdrží širokou mediální podporu.
10.3. / 25 dní do vernisáže
Sobotu trávím tím, že odpovídám brigádníkům, dalších více než 100 mailů.
Vedle toho aktualizuji PR adresy.
Do noci tvořím individuální dopisy žurnalistům. Mediální podpora výstavy ve vlaku je nezměrně důležitá. Budeme cestovat po 16 městech a lidé se mohou o výstavě dozvědět prakticky pouze díky médiím. Reklamní kampaň po šestnácti městech je finančně neúnosná.
9.3. / 26 dní do vernisáže
Celý den pracujeme u počítačů a Adéla se snaží získat ještě alespoň jednoho partnera, abychom nebyli tak silně ve finančním riziku a vlak se nám na cestě nezastavil.
Produkční dává dohromady světla, klimatizace, rámy a vše, co budeme do vlaku potřebovat. Čistí kontroluje a balí.
Asistentka opisuje celou knihu pro překlad. Já se věnuji webu a dávám dohromady PR.
Vychází inzerát, že hledáme brigádníky a do 24.00 hod odpovídám na 80 mailů.
8.3. / 27 dní do vernisáže
11.00 hod. termín u studia Side2, které získalo čerstvě cenu Czech Grand Design za rok 2006. Pracovala bych velmi ráda s nimi, ale bude se jim náš projekt líbit a budou ochotni pracovat na nekomerčním projektu a to pod neuvěřitelnou časovou tísní?
Termín dopadl velmi dobře. Přes moře požadavků: tvoření vizuálu, plakátů, pozvánek, letáků, pohlednic a x rozměrů inzerce je ještě napadlo udělat český překlad knihy. Největší práce vedle tvoření vizuálu bude jistě design vlaku, který navenek polepujeme velkoformátovými fotografiemi.
Dostávám řadu úkolů, slib, že vizuál bude asi v pondělí a běžím do kanceláře.
Musíme dát dohromady loga partnerů a mediálních partnerů, rozměry a uzávěrky inzercí, počty tiskovin, plánek a rozměry vlaku.
14.00 hod. Termín s ředitelem Motoroly Radkem Vychytilem, jeho marketingovou ředitelkou a Adélou Kubíčkovou. Řešíme, jak bude vypadat vstup do vlaku, zahájení a další akce spojené s vlakem a fotografováním.
To samozřejmě znamená, že každý má další úkoly. Zpracovat nabídku, jak se spojit se sponzorem a jak budeme řešit propagaci jejich jména.
V kanceláři plníme do noci úkoly a čas letí.
7.3. / 28 dní do vernisáže
Dnes se spouští náš nový web, takže vychytáváme chyby (nebo se o to alespoň snažíme).
Plníme je dalšími a dalšími informacemi, které se nám v momentě zdají důležité.
Adéla Kubíčková se k nám vrátila a chopí se funkce marketingové ředitelky.
Zaškoluji ji do našeho nového projektu a paralelně probíhajících největších projektů galerie.
6.3. / Pouze 29 dní do zahájení výstavy. Začíná stres.
Oslovení mediálních partnerů.
Vyhledání grafického studia.
Vybíráme vizuály, které budou výstavu prezentovat.
Oslovení měst kam s Galerií ve vlaku míříme s prosbou o pomoc v propagaci výstavy.
Zabezpečení PR v šestnácti městech.
Zabezpečení brigádníků pro první tři destinace.
Březen 2007
Motorola nás 5.3. již podruhé zachraňuje a stává se hlavním sponzorem.
Německé velvyslanectví pomáhá a Německo-český fond budoucnosti poskytl grant na projekt Každý z nás je umělec, který vlak doprovází.
Chybí nám ještě polovina rozpočtu, který je již absolutně zúžený, ale budeme doufat, že přijde hodně návštěvníků a galerie další rok ve vlaku přežije.
Je velmi těžké bez pevných galerijních prostor takové projekty připravovat.
Únor 2007
5.2. jsme dali sponzorům jako poslední možný termín k odpovědi.
Musíme stihnout tiskoviny, výlep a potřebujeme vědět, zda naplníme rozpočet.
Jedna velká instituce nám slibuje, že nás bude sponzorovat od příštího roku a k tomu se připojují další tři slibní sponzoři.
Zůstává jedna banka. Marketingový ředitel byl v jednáních maximálně vstřícný, ale bohužel se již neozývá.
Úspěšný projekt u diváků – neúspěšný u sponzorů.
Koncem února nám nezbývá nic jiného než setkání s ČD a odřeknutí letošní výstavy.
Je to poprvé, kdy odříkáme projekt.
Leden 2007
Schůzky se sponzory pokračují.
V letošním roce to vypadá slibně.
Galerie ve vlaku byla v roce 2005 nejnavštěvovanější výstavou roku a v roce 2006 se právě dozvídáme, že byla druhou. Snad nám to u sponzorů pomůže.
Prosinec 2006
První termíny s potencionálními sponzory.
Z každé schůzky vyplývají individuální úkoly.
Sestavujeme cílené projekty pro každého sponzora zvlášť.
Listopad 2006
Rozeslání dopisů a prezentací marketingovým ředitelům.
Telefonování, telefonování, telefonování a žádosti o termín.
Říjen 2006
Vyhledání informací k Wendersům a sestavení přehledu jejich prací.
Pro jakou ze šesti jejich výstav se rozhodnu?
Volba padne na výstavy dvě: The Million Dollar Hotel a Buena Vista Social Club.
Sestavení textů a obrázků pro prezentaci.
Oslovení grafika.
Harmonogram prací.
Začíná vypisování grantů.
Září 2006
Mluvím o umístění Wendersů ve vlaku 2007 s nejrůznějšími lidmi a ohodnocuji jejich reakci.
Setkání s marketingovým ředitelem a tiskovým mluvčím Českých Drah – představení projektu.
Jaké sponzory oslovíme?
Aktualizace databáze případných sponzorů a partnerů projektu. Marketingoví ředitelé se bohužel mění pro nás příliš rychle.
Německé velvyslanectví připravuje Německo-české kulturní jaro a zařadí nás do programu.
Srpen 2006
Krok 1. Jakou výstavu ukážeme v příštím roce?
Výstava musí být jiná než Salgado 2005 a nebo portréty Kratochvila 2006. Rozhodnu se pro Wima a Donatu Wenders.
Krok 2. Vyhledat kontakt a spojit se s umělci. Získat povolení a podmínky k výstavě.
Krok 3. Koncepce výstavy
Krok 4. Rozpočet
Vedle přípravy projektu tvořím výstavu pro Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, která mě bude stát 5 měsíců paralelně k Wendersům, ale je to krásná práce. První výstava na kterou je zajištěný rozpočet předem. Pro neziskovou organizaci absolutní zvláštnost. Poprvé pracuji v klidu.
Produkce: Zdeněk Kubišta
Než zaútočí na naše smysly, projde nová výstava velkou částí své životní pouti. Jak se rodí profesionální výstava? Následující odstavce budou takovým letmým pohledem do galerijní "kuchyně".
říjen 2006
Antonin Kratochvil ještě visí ve vlaku (v týdnu ovšem, díky špatně zajištěné brzdě ve vagonech, víceméně lítal), ale v hlavě už nám rotuje projekt na další rok. Chtělo by to nějaký radikální řez, rozhodně by to mělo být v barvě. A příběh. Příběh co tě u první fotky chytne a nenechá tě vydechnout. Atmosféra co má spád. Hudba. Vůně. Něco, něco jako film Buena Vista Social Club. Buena Vista Social Club na fotkách. Co na to asi řekne pan režisér Wim Wenders? No, uvidíme!
Jak se jinak dostat na slavného režiséra, než přes jeho manželku, fotografku Donatu? Její snímky jsou nádherné a ruku na to, že manžel nebude odmlouvat.
Netrvá to dlouho a z e-mailového klienta na nás poblikává adresa na italskou agenturu Solares Fondazione Culturale, která se jistě ráda podělí o Wendersovy výstavy. Budou totiž dvě. K Buena Vista Social Club přibyl taky slavný Million Dollar Hotel se svou půvabnou lovestory a neméně poutavou Millou Jovovich. Výstavní vagony jsou taky dva, tak proč ne?
Někde bude asi háček, všechno jde totiž až nezvykle hladce. Itálie odepsala, že souhlasí. Podružnosti jako zápůjčné (exhibition fee), způsob dopravy nebo PR informace domluvíme později, ne?
Klávesnici střídá mobil, honem volat České dráhy. Naštěstí to bude už třetí společný projekt, proto ani tady nečekáme komplikace.
listopad 2006
Koncem měsíce se Galerijní express vrací zo Slovenska a než jej dráhy rozpojí a jednotlivé vozy pošlou přezimovat do svých domovských stanic, musíme uložit Kratochvila do bedny a vagonům odlehčit od veškerého mobiliáře. S chutí do toho a brzy je hotovo. Ale nejen manuální prací živ je člověk, je tedy jasné, že bude muset zanedlouho dojít na lámání chleba. Abysme se správně pochopili, je třeba nabídnout partnerství naší galerie potenciálním sponzorům. Asi dvěma stovkám vytipovaných společností je potřeba zavolat (mezi námi děvčaty, k tomu, aby váš jazyk začal nápadně připomínat kus rozžužlaného choroše, jich bohatě postačí padesátka denně) a v telefonátu zajistit kontakt na marketing firmy. Tam pak budeme prezentovat (prozatím mailem) náš projekt. Kdopak asi odpoví?
O naši pozornost neochudíme ani stát. Hodiny u počítače se množí jako houby po dešti, nenecháme stranou žádné grantové řízení, kruhy pod očima tmavnou s rostoucím počtem odeslaných projektů: Shromáždit informace. Udělat překlady. Korektury. Další překlady. A další korektury. Upřesňovat informace. Stíhat termíny. Ale i přesto zůstává alespoň troška času na první zimní koulovačku! Tufffffff! Plesssssk! Braň se, chlape!
prosinec 2006
Letošní tuhá zima je u konce, což je jistě dobrá zpráva pro všechny silničáře, bezdomovce a pojišťovny. Mikuláš ušetří za uhlí pro čerty.
Galerijní život jde ale dál, ať už sněží, nebo ne. Beztak jsou na pořadu dne subtropy a slunná Itálie. Dopisovat si s majitelem výstav, Solarez Fondazione, je trošku jako psát si s Ježíškem. Laskavě a trpělivě opakujeme svá přání, ale adresát jaksi neodpovídá. No, můžeme jenom doufat, že jsme moc nezlobili a naše prosby se nám nakonec přecejen vyplní.
Pro jistotu se snažíme být vzorní a pracovití i teď, na poslední chvíli před koncem roku. Nevyhnutelný předvánoční úklid ve skladu, inventura a pak naleštit střevíčky, spisovku pod paži a sloní dávku trpělivosti. Na všech schůzkách se sponzory sklízí projekt uznání a snad i malou dávku závisti. Ale znáš to, za obdiv vlak neopravíš a pohlednice nenatiskneš. Ježíšku, je to holt na tobě!
Leden 2007
Ještě z nás tak docela nestihlo vyprchat ponovoroční (nebo posilvestrovské? Nějak si ne a ne vzpomenout!) opojení a už nás zase bolí hlava. A propos! PF 2007, krásné dámy, milí pánové!
Kde jsme to... aha. Hlava už nás zase bolí, neboť říjnové belissima bella bella notované italským horkým akcentem se už před více než měsícem proměnilo v neprolomitelné tu-tuuu, tu-tuuu marně zvonícího telefonu, jen zřídka přerušované chladnou angličtinou asistentky na recepci: “Pan ředitel je nepřítomen, ale brzy vám zavolá zpět” Nezavolal. Ani jednou. Někteří více, někteří méně úspěšně polykáme ostrá slova a kontaktujeme manželský pár Wendersových, respektive jejich managerku. Nervozity značně přibývá. Tentokrát už to jistě vyjde, že? Čas k produkci výstavy se povážlivě krátí.
Schůzky u sponzorů mezitím začaly nést první ovoce. U několika z nich to vypadá celkem slibně! Jako naschvál jsou ale dva z mecenášů v konkurenčních vztazích a ani délka našich tří vagonů by nejspíš nestačila na to, aby se jejich loga tajně v noci nepoprala. Co naplat...:-( Schůzky a rozhovory pokračují.
Před koncem měsíce přichází dobrá zpráva: Antonin Kratochvil umí, jeho celebrity cestující vlakem si přišlo prohlédnout na 43 tisíc návštěvníků. Druhé místo v celorepublikovém hodnocení! Výborně!
Únor 2007
Američané hrozí Česku radarem a Rusové raketami. V šunce a sýru číhají bakterie lysterie. Ale nás teď víc zajímá, kdy se přesně koná fesťák ve Varech, filmovka v Hradišti nebo ohňostroje v Brně. Na základě loňských a předloňských poznatků sestavujeme trasu letošního turné, přesto je stále co vylepšovat a měnit. Hlavně, aby nám neunikla žádná větší akce! Z přehršle kritérií se nakonec vyloupne celkem hezký tourplan. Také představitelé Českých drah na nás nešetří úsměvy a souhlasně pokyvují hlavami. Pořád ale ještě hrozí, že ve vlaku budou viset prázdné rámy.
Ne, je to dobré. Depeše z Německa přinesla svolení s vlastní produkcí výstavy. Stejně se do toho budeme ale muset pořádně opřít! Navybírat podle scanů, co se nechá vyrobit, zkontaktovat profesionální studia, poslat ukázkové zvětšeniny zpět do Německa na posouzení.
A nové internetové stránky by se mohly hodit. Moc hezké, dost propracované! Ale ať to do března běží a jsou tam všechna podstatná data, aby si návštěvník do vernisáže stihnul zvyknout! Vy ještě víte, kde vám hlava stojí? Bledá závist.
Březen 2007
Výstavní mašinerie se rozjíždí naplno. Sedíme v kanceláři, počítače ani mobily si moc neodpočinou. Telefonáty a schůzky s novináři, mediálními partnery, sponzory. Šarmu není nazbyt ani po telefonu.
Přemýšlíme, jestli nám nechybí něco podstatného, aby se vlak mohl rozjet. Pošlete někoho do skladu kouknout, jestli jsou tam všechny galerijní světla! A těch rámů, bude jich dost? Že jsou některé rozbité? Vyčistit, spočítat, dokoupit, opravit.
Brigádníci. Naťukat inzerát a zájemci už se hrnou. Některých by se člověk spíš polekal, ale třeba by byli dobří na ochranku. Těm dobrým obratem odpovíme. Tak schválně, co jsme zapomněli tentokrát?