FRAME012
11. 1. 2013 - 10. 2. 2013
Leica Gallery Prague představí na začátku roku 2013 práce vítězů a finalistů mezinárodní fotografické soutěže FRAME012. Soutěže, která je každoročně otevřena pro mladé profesionály a studenty fotografických škol z České republiky, Polska, Slovenska a Maďarska, se letos zúčastnilo celkem 101 fotografů s počtem 130 prací. Na slavnostní vernisáži převezmou svá ocenění nejen vítězové soutěže, ale současně bude již tradičně udělena speciální cena Leica Gallery Prague spojená s finanční odměnou a prezentací fotografické tvorby na galerijním webu
1. cena:
Vendula Knopová (CZ), Interpretujeme
2. cena:
Martin Novák a Tomáš Lumpe (CZ), Dual authenticity
3. cena:
Zuzana Pustaiová (SK), Trivial stories – Trip to mountains
finalisté:
Michaela Čejková (CZ), Forestmades
Štěpánka Paseková (CZ), To my grandparents
Daniel Peschl (SK), To the mountains
Cena Leica Gallery Prague:
Michaela Pospíšilová Králová (CZ), In between time
Dne 4. prosince 2012 rohodovala o výsledcích odborná porota ve složení:
Maja Dabrowska (PL), editor Poncz magazine
Bohunka Koklesová (SK), teoretička umění a kurátorka
Thomas Licek (AT), ředitel měsíce fotografie ve Vídni
Evžen Sobek (CZ), fotograf a pedagog
Vendula Tůmová (CZ), kurátorka a teoretička umění
“O letošním 8. ročníku fotograficé soutěže FRAME je možné už celkem přesvědčivě hovořit jako o tradici, která zapustila poměrně hluboké kořeny v prostředí střední Evropy. Velké množství přihlášek z České republiky a okolních zemí nasvědčuje tomu, že se tato soutěž stala jednou z nejprestižnějších událostí svého druhu. Soutěže se velké míře zúčastňují studenti vysokých škol a mladí profesionální fotografové. Před komisí se tak rozprostírá situace, která v nemalé míře hovoří o stavu nebo charakteru fotografie tvořené nastávající generací. A to je velmi dobrá zkušenost, na základě které je možné formulovat i určitá stanoviska směrem do externího prostředí.
Značnou část jednotlivých přihlášených souborů lze zařadit mezi tzv. inscenované fotografie, často dotvořené v počítači. Dále převažovaly fotografie mapující periferie, okraje měst nebo obcí s pohledy na banální objekty či málo identifikovatelné prostory. Ty mohly vzniknout doslova „všude a nikde”. Zatímco inscenované fotografie většinou zaznamenávaly jakési psychologicky působící stavy, které se prostřednictvím „bezprizorního” jedince či podivného zátiší vyrovnávají se stavem dnešní společnosti, fotografie periferií byly naopak záměrně indiferentní, bez určení identity místa a prostoru. Podle mého názoru se mnohé fotografické soubory jako by „vezly” na křídlech určitých trendů současné fotografie, nebo lépe nedávné fotografie. Bylo z nich cítit vyčerpanost a zvětralost, i když disponovaly výraznou barevností a spektakulárně působící dramaturgií.
Téměř zcela absentovala dokumentární nebo reportážní fotografie. Je to fakt, který má všeobecný charakter. Tato absence je totiž přítomná nejen na vysokých školách, ale i ve výstavních síních. Na školách se skutečně programově dokumentu věnuje jen několik zájemců. Možná to souvisí i s tím, že autorita pravdy v rámci dokumentární fotografie dostala řádně zabrat vstupem digitálních médií na scénu. A proto převládla potřeba ovládnout a mít při inscenování obrazu absolutní kontrolu na tím, co fotografujeme. To, co mne ještě na některých přihlášených pracích zaujalo, je jistý návrat k modernistické fotografické tradici. Většinou šlo o nenápadné projekty, které laborovaly na poli experimentu, abstrakce, obyčejnosti a černo-bílé barevnosti. Nedokážu ještě přesně pojmenovat, co to znamená, ale myslím si, že jde o polohu v současné fotografii, která bude postupem času sílit. A možná opět poskytne určitý druh stability ve světě postaveném na tekutosti a permanentní proměnlivosti.”
Bohunka Koklesová
