Hlavní výstava
27. 4. 2023 - 11. 6. 2023
Účastníci mistrovství světa v házení žabek na Hebridách, zametači chodníků v Brně, Madeleine Albright, Joan Baez a další hosté slavnosti v americkém Kongresu, hasiči z Naloučan s farářem při žehnání novému hasičskému autu, štamgasti v baru v Memphisu, myslivci ze tří obcí s autem Lamborghini, fotbaloví fanoušci na Vanuatu v Jižním Pacifiku…
To jsou jenom některé ze skupin, které Roman Franc s mimořádným citem pro jemný inteligentní humor a nadsázku a současně s obdivem k hodnotám lidské pospolitost zobrazuje ve svém cyklu fotografií s názvem Grupy.
Franc v něm navazuje na své předchozí práce, v nichž se osobitě prolíná portrétní, dokumentární a inscenovaná fotografie, především na rozsáhlý cyklus Sokolové: věrná garda a na cyklus absurdně laděných aranžovaných výjevů Moje malé zázraky. I v jejich rámci vznikla řada vtipně inscenovaných skupinových portrétů. Franc nezapírá inspiraci řadou starších děl od amatérských snímků rodinných setkání přes staré fotografie tisíců amerických vojáků sestavených do různých nápisů a obrazů až po skupinové portréty Richarda Avedona nebo Annie Leibovitz. Největší inspirací je mu však dílo Američana Neala Slavina, který ve svých barevných skupinových portrétech inscenuje lidi před velkoformátovou kamerou někdy až do groteskních situací. Franc se Slavinem navázal osobní kontakt, podílí se na natáčení filmu o něm a snaží se uspořádat jeho výstavu v Česku.
Za svůj první snímek z cyklu Grupy Roman Franc považuje portrét několika set účastníků vzpomínkového Pochodu smíření z Pohořelic do Brna z května 2015, i když by do tohoto souboru bylo možno zařadit i některá starší díla. Skupinový portrét se ocitnul v centru Francova zájmu. Autor nejenom intenzivně rozšiřuje počet vlastních fotografie s touto tématikou, ale také o vývoji skupinového portrétu píše disertační práci v rámci svého doktorského studia na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Se svým spolužákem a kamarádem Gabrielem Fragnerem v roce 2020 založili dvojčlennou skupinu FRA FRA, v jejímž rámci pracují na společném projektu o táboření Páteční odpoledne na táboře a také spolu udělali několik skupinových portrétů. Většinu portrétů různých skupin ovšem vytváří Roman Franc sám.
Ty by nevznikly pokud by si jejich autor si nezískal důvěru fotografovaných, kteří ochotně spolupracují při pózování podle jeho instrukcí. Někdy má koncepci snímků promyšlenou do posledních detailů, jindy zase spontánně reaguje na prostředí, osvětlení nebo a náladu lidí před objektivem. Vždy však hraje roli režiséra, který autoritativně a přitom přátelsky dává všem zúčastněným najevo, že každému z nich přidělil důležitou roli na umělecky i historicky významné fotografie. A oni mají pocit, že se účastní něčeho výjimečného, něčeho, co navazuje na minulost a co zůstane pro budoucnost. Ke spolupráci dokáže přesvědčit fotbalisty a jejich fanoušky z ostrůvku Tanna, saunaře a nudisty u řeky Svratky, desítky důchodců, kteří kdysi pracovali v brněnské Zbrojovce. Svou roli v tom hraje nejenom respekt před pomalým a těžkopádným, ale důstojným velkoformátovým fotoaparátem na film, tak ojedinělým v době mobilů a lehkých kompaktů. Důležitou roli v jeho dílech hraje invenční obrazová skladba a technická preciznost.
K portrétování některých skupin se Roman Franc opakovaně vrací. Mnohokrát třeba fotografoval hasiče, myslivce další obyvatele jihomoravské vesnice Naloučany, kteří ho postupně přijali mezi sebe a z vděku, že se jejich portréty dostaly až do Knihovny amerického Kongresu, ho jmenovali čestným občanem a členem hasičského sboru a uspořádali na jeho počest venkovský bál. Nevznikají tak jenom skvělé fotografie, ale mnohdy i přátelství.
Vladimír Birgus, kurátor výstavy
