Kladno hraje v díle Jiřího Hankeho (nar. 1944) obdobně zásadní roli jako Ostrava ve fotografiích Viktora Koláře nebo Sovinec a jeho okolí v tvorbě Jindřicha Štreita. V rodném městě Hanke vytvořil řadu známých cyklů, k jakým patří Lidé z Podprůhonu (1974–1989), Pohledy z okna mého bytu (1981–2003) nebo Podnikatelé (1992–1995) – a také tam už po čtyřiatřicet let organizuje fotografické výstavy v Malé galerii České spořitelny. Jeho nynější expozice v Leica Gallery Prague zahrnuje jak některé známé fotografie ze zmíněných souborů, tak mnohé dosud nepublikované snímky. Přes všechny motivické i stylové rozdíly je spojuje jednota místa průmyslového města v blízkosti Prahy, doba vzniku během desetiletí,které začínalo hlubokou totalitou a skončilo návratem svobody, i subjektivní autorský pohled, jenž s jemnou ironií a suchým humorem objevuje ve zdánlivě banálních situacích a prostředích výmluvné obrazové symboly.

Hanke patří vedle Gustava Aulehly, Viktora Koláře, Bohdana Holomíčka, Jaroslava Kučery či Dany Kyndrové k výrazné skupině autorů bez formálního fotografického vzdělání, kteří rozhodujícím způsobem obohatili českou dokumentární fotografii osmdesátých let. Jejich snímky, vytvářené z vlastní potřeby a často s apriorní rezignací na publikování, jsou daleko otevřenější a autentičtější než cenzurou a autocenzurou svázané záběry oficiálních fotoreportérů. Zobrazují tragikomičnost husákovské normalizace s pokračující devastací prostředí i lidí, všudypřítomnými ideologickými hesly, prázdnými obchody a pompézními oslavami komunistických svátků na jedné straně a úlevnými úniky většiny lidí z šedé reality do soukromého světa svých rodin a přátel, na zahrádky, do hospod či na tancovačky na straně druhé. Na Hankeho zrnitých černobílých fotografiích vidíme syrový a přitom mnohdy až překvapivě poetický obraz smutného města bez turistů, v němž se prolíná prostý život starých dělnických rodin s dravějším životním stylem nových generací, je akcentován kontrast mezi oficiálností a spontánností, a jsou zachyceny přízračné kontrapunkty mezi jásavými hesly a omšelými domy, na nichž tato hesla visela. Hanke se vyhýbá prvoplánovým vtipům, k jakým by mohly mnohé motivy svádět. Jeho pohled je mnohovrstevnatější a komplexnější, není to sarkastický škleb, ale spíše čechovovský hořký smích skrze slzy, v němž ale nechybí porozumění pro lidské slabosti. Autor není ve svých snímcích jenom vnějším pozorovatelem tehdejšího života, ale i jeho přímým účastníkem. Ukazuje nám svou vlastní rodinu při oslavách Vánoc, přátele, kteří v Praze nesměli vystavovat, sjíždějící se do Kladna na jím organizované výstavy výtvarníků a fotografů, pohledy z okna vlastního bytu. Hankeho soubor je obrazem konkrétního města osmdesátých let, jak ho svým subjektivním pohledem viděl jeden jeho obyvatel, patřící k výrazným osobnostem českého fotografického dokumentu. Ale je také zobecňujícím obrazem doby, v níž se tak mnoho muselo a tak málo smělo.

Vladimír Birgus, kurátor výstavy

Jiří Hanke je zastupován Leica Gallery Prague. Více se o něm dozvíte v odkazu FOTOGRAFOVÉ.

Výstava je součástí FOTOGRAF festivalu, který v měsíci říjnu probíhá v devíti pražských galeriích. Festival organizuje platforma FOTOGRAF v rámci partnerství s Magistrátem hlavního města Prahy. Více na www.fotografestival.cz