Leica Gallery Prague, v pondělí 8. října 2012 v 19 hod. Bez výběru vstupného, doporučujeme rezervaci na e-mailu ik@lgp.cz

Svět  newyorských barů, místopis hostinců a lokálů ožívá na Ermlových fotografiích nikoli jako pouhý průvodce velkoměstem, ale jako prostor, kde lze zaznamenávat vrstvení času,  původní uspořádání věcí, každodenní rituály. Newyorský bar je Ermlovi labyrintem emocí i hranicí mezi obecně lidskou nejistotu a důvěrou. V autorově fotografické tvorbě představují pak newyorské bary vlastně výraz jeho dvojího zakotvení – jak odkaz k tradici české fotografie, tak jeho obdiv k svobodnému mikrokosmu neustále se proměňujícího společenství a podobě naší paměti.

“…Přestože volná tvorba  druhé poloviny autorovy životní pouti zahrnuje řadu rozpracovaných témat, představují newyorské bary z devadesátých let minulého století v dnes již uzavřeném díle Jiřího Georga Ermla celek, který až paradoxně oba prameny autorovy tvorby spojuje. Zužovat znaky jeho díla na tento soubor by bylo samozřejmě zjednodušením, přesto se však s odstupem zdá, že bary jsou svým způsobem sumou jeho výrazu, vrcholem jeho hledání, žel i s oním tragickým příznakem a osobní opuštěností, jež pro jeho život znamenaly. Interiér a společenství newyorských barů umožnovalo nalézat na těchto původních místech stylově uspořádaný prostor, zachované tvarosloví věcí i jejich neustálý a všudypřítomný koloběh, tak nezaměnitelně magický v proměňujícím se světle a šerosvitu lokálů….

… Snad nikde jinde neprožije nově příchozí při vstupu tak ostře pocit cizince či vyloučenosti, a nikde jinde tak rychle pocítěnou výlučnost neztratí. Tento labyrint emocí se pochopitelně odvíjí od muže za barem, od způsobu jeho jazyka, jeho gest. Na něm vlastně záleží, je-li prostor, do něhož vstupujeme, jen dalším obrazem či promění-li se v prostředí, které se načas stává našim mikrosvětem. Tak jak je linie baru svým způsobem hranicí, hranicí mezi naší nejistotou a důvěrou, mezi uzavřeností a možností ji zrušit. Prodlení, po kterém bartender nabídne překročení oné hranice, patří k jeho typickým výsadám a samozřejmě i charakteru….”