Jacob Aue Sobol
21. 6. 2013 - 8. 9. 2013
Výstavní cyklus “Příjezdy a odjezdy | Moskva – Ulánbátar – Peking” je přehlídkou černobílých fotografií z cest mezi těmito vzdálenými městy, který byl premiérově pořízen fotoaparátem Leica M Monochrom.
Jedná se o unikátní výstavní soubor, kdy dánský fotograf Jacob Aue Sobol poprvé ve své fotografické historii použil digitální fotoaparát. Fotografie prezentované v Leica Gallery Prague vypráví unikátním výtvarným jazykem příběhy měst: zatímco Sobolovy fotografie ulic a městských prostranství jsou komponovány až téměř artistním způsobem tvorby, s expresivní kompozicí a virtuózním použitím šedé škály, jeho portréty jsou naopak charakteristické až bolestným smyslem pro intimitu a blízkost, ve které se hranice mezi fotografovaným subjektem a jeho pozorovatelem téměř ztrácí a rozplývá se.
Výstava se koná pod záštitou dánského velvyslance v ČR, pana Christiana Hoppeho.
“Byla to cesta, kterou jsem chtěl vždycky podniknout; legendární jízda podél Transsibiřské magistrály. Dánsko, mou rodnou zemi, můžete projet vlakem za pět hodin, ale v Rusku jsou vzdálenosti obrovské. Byl jsem zvědavý, zda pocítím jiné propojení mezi lidmi a místy, tím že budu projíždět kolem každého stromu, domu a vesnice na cestě do Pekingu. Ale první šok nastal hned, jakmile jsem nastoupil do vlaku: byl úplně prázdný! Myšlenkou celého projektu bylo potkávat lidi ve vlaku a zaznamenávat intimní příběhy z vlakových kupé. Při jízdě tímto „vlakem duchů“ jsem však musel změnit koncept: intimní zpovědi musely vycházet ze setkání s lidmi ve městech, vlak se stal pouhou spojnicí mezi Moskvou, Ulánbátarem a Pekingem.
Nakonec jsem skončil s fotoaparátem přitisknutým k oknu. Fotil jsem měnící se krajinu, jak jsme projížděli ruskými lesy, mongolskými pouštěmi a přes hory do Číny.
Ale nebylo to jenom Rusko, Mongolsko a Čína, co pro mě bylo neznámé, bylo to i mé vybavení: poprvé jsem používal digitální fotoaparát. Všechno bylo nové, ale můj záměr zůstal stejný; používat fotoaparát jako prostředek k vytváření kontaktů, blízkosti a intimity.
Pokaždé, když začínám nový projekt, začínám fotografovat barevně, protože se nechci opakovat. Později si uvědomím, že se v tomto ohledu nesmím rozhodovat racionálně. Nemohu-li se citově propojit se svými fotografiemi, pokud se nedostaví to správné mrazení v zádech, pak pro mě nic neznamenají. Proto se vždy vracím k černobílé fotografii, teprve pak znovu nacházím svůj vnitřní hlas. Práce s černou a bílou pro mě byla vždy přímou cestou k uchopení existenciálních otázek. V černobílé cítím, že mé fotografie nejsou vázány na konkrétní místo nebo čas, vytvářejí si svůj vlastní vesmír.
Nikdy mě nelákalo pozorovat někoho z druhé strany ulice nebo být „neviditelným“ fotografem. Doufám, že to je důvod, proč se lidé, kteří si prohlížejí mé fotografie, nikdy necítí jako voyeři – snad cítí, že jsou jejich součástí. Pro mě to znamená, že se fotografie proměňuje ze zobrazování v bytí, že tedy nevypráví příběh o „nich“, ale o „nás“.
Jacob Aue Sobol
Čtvrtek 27.6.2013
“Na cestě” – Výtvarná dílna pro děti
V rámci výtvarného workshopu pro školy se budeme zabývat takovými motivy jako je cesta, putování, setkávání a konfrontace nejrůznějších lidí, míst, prostředí a kultur. Budeme pracovat s reprodukcemi zde přítomných fotografií, které budeme dotvářet nejrůznějším dokreslováním, doplňováním (kolážemi, fotomontážemi) atd. Na závěr poskládáme jednotlivá díla do řady za sebe na podlahu do papírovými páskami vyznačeného tvaru železničních kolejí – do jednotlivých políček mezi fiktivními železničními pražci. Vznikne tak kolektivní symbolická mozaika sestavená z recyklovaných dojmů, zážitků a postřehů autora na jeho cestě po nejdelší železniční trati na světě – po Transsibiřské magistrále.
