Neúprosné světlo

Sociální fotografie v meziválečném Československu

14. 9. 2012 - 28. 10. 2012

Autoři: Karol Aufricht / Irena Blühová / Karel Hájek / Ján Halász / Tibor Honty / Josef Kubín / Ilja Jozef Marko / Sergej Protopopov / Oldřich Straka / Viliam Tóth / Josef Zeman

Fotogalerie

Fotografie z vernisáže

Výstava ukazuje ve svém celku mimořádné sepětí estetických a politických cílů doby, současně je však dokladem rychlé proměny technických a reprodukčních možností média fotografie.

V politicky pestrém prostředí první republiky mělo levicové hnutí silnou pozici, posílenou s nástupem hospodářské krize. Pro vývoj žánru sehrály kromě rozvoje publikačních možností zásadní roli také dvě výstavy sociální fotografie v letech 1933 a 1934, pořádané Lubomírem Linhartem pod záštitou Levé fronty, na Slovensku pak aktivně vystupovala skupina Sociofoto (1933-1937). Mnozí zastoupení autoři však nebyli jen žurnalisty, kteří plnili politické či společenské poslání. Právě od dvacátých let se fotografie začala osvobozovat od komplikovaných aparátů a s rozmachem „rychlých kamer do jedné ruky“ novou cestou vykročili i umělci seznámení s nejaktuálnějším vývojem, jak například dokládají avantgardně komponované snímky Ireny Blühové. Důležitou rolí hrál i nástup obrazových týdeníků, který během třicátých let přinesl nové možnosti sociální a politické agitace. V tehdejším boji za lepší životní podmínky sehrály fotografie publikované v tisku klíčovou roli, z historického hlediska je zajímavé i jejich pozdější užití poválečnou komunistickou propagandou jako kritika kapitalistického systému.

Několik desítek vystavených fotografií pochází ze soukromé pražské sbírky sociální fotografie, ze které byly fotografie zapůjčeny také například na celosvětovou výstavu sociální fotografie Camera as Weapon v Museum of Photographic Arts v kalifornském San Diegu v USA v roce 1993. Poslední zásadní evropská prezentace tohoto žánru byla výstava A Hard, Merciless Light: Worker-Photography Movement 1926-39 v roce 2011 v Museo Nacional Centro de Arte Reina Sofía v Madridu.

Výstava tak představuje v unikátních autorských zvětšeninách (často dobových) nejen pohledy na obtížný život tehdejších chudých, těžce postižených hospodářskou krizí, ale i na proměny politické propagandy a její prezentace.

Kurátor Pavel Vančát


Termíny akcí, konaných v Leica Gallery Prague v rámci výstavy Neúprosné světlo:

4. 10. 2012, 18 hodin – komentovaná prohlídka
16. 10. 2012, 10-17 hodin – výtvarná dílna pro základní a střední školy
22. 10. 2012, 19 hod – beseda s kurátorem výstavy Pavlem Vančátem a historikem Jakubem Rákosníkem


Doprovodný film, promítaný v expozici

Napříč Prahou na jaře 1934
Karel Kresl, Otto Vlk, Václav Zelený / 1934 / 9,5mm / cca 10min / němý film
film je zapůjčen ze sbírky Národního filmového archivu

Napříč Prahou na jaře 1934 je výjimečné dílo nejen “produkčním” pozadím svého vzniku, ale především uměleckou úrovní práce s kamerou a střihem. Obojí slouží pečlivě promyšlenému filmařskému konceptu, který zůstává divákovi zřejmý i v dnes dochovaném patnáctiminutovém torzu. Dokument tří členů skupiny Film-foto, části levicové organizace Levá fronta, je založen na konfrontaci obrazů sociálně odlišných městských prostředí. Obrazů, které mají zřetelně zástupnou, symbolickou funkci. Vedle sebe se tak, mj. ocitají záběry z vilové čtvrti a dělnické kolonie nebo pouličního prodavače losů (falešná iluze) a živé reklamy na plynovou masku (tíživá skutečnost). Není divu, že společensky kritické a angažované dílo se u konzervativní částí kinoamatérské veřejnosti setkalo s řadou odmítavých reakcí.
(Film uveden ve spolupráci s NIPOS-ARTAMA).


Autoři zastoupení ve výstavě

Irena Blühová (1904–1991)
Začala fotografovat v roce 1924. Zaměřila se na sociální fotografii slovenského venkova. V letech 1931–1933 studovala v německém Dessau na Bauhausu obor fotografie a typografie. Po uzavření školy nacisty se vrátila do Bratislavy, kde vedla knihkupectví. Stýkala se s levicovými intelektuály, se kterými založila spolek Sociofoto. Snímky Ireny Blühové používal John Heartfield pro své fotomontáže.

Oldřich Straka (1906–1983)
Během hospodářské krize ve třicátých letech pracoval jako fotoreportér pro různé noviny a časopisy (např. Ahoj na sobotu, Pestrý týden, Svět práce). Spolupracoval také se zahraničními agenturami. Byl samoukem, přesto byly jeho snímky kompozičně vyvážené se smyslem pro celek i detail. Tématem jeho fotografií byli bezdomovci, žebráci, nejchudší vrstvy pražských dělníků a malých zemědělců z venkova. Před vypuknutím války začal pracovat v reklamě u Bati ve Zlíně, kde si doplnil vzdělání pro obor fotografování a kde zůstal do konce války. K reportážní fotografii se už nevrátil. Od roku 1945 pracoval ve fotooddělení Centrotexu a Československé obchodní komory. Od roku 1956 se věnoval také barevné krajinářské fotografii a dokumentaci folklóru.

Karol Aufricht (1910–1975)
Fotografoval od roku 1926 nejprve přírodu, pak se zaměřil na sociální fotografii, v letech 1934–1938 byl členem spolku Sociofoto. V letech 1954–1975 byl redaktorem deníku Hlas ľudu.

Ilja Jozef Marko (1907–1980)
Byl zakladatelem a redaktorem literárního časopisu Postup. Psal sociálně laděnou poezii. V roce 1938 vydal knihu sociálně-dokumentárních fotografií z dělnického předměstí Bratislavy Dornkappel. Stejně jako částečně Tibor Honty, Irena Blühová nebo zvláště pak Oldřich Straka se věnoval reportážním snímkům se sociální tématikou.

Tibor Honty (1907–1968)
Slovenský fotograf Tibor Honty byl autor souboru fotografií sochařských děl, série kritických dokumentů z 30. let, z osvobození Prahy Rudou armádou ze života lidí na východním Slovensku. Tibor Honty patřil k významným fotografům, kteří spolupracovali s ilustrovaným časopisem Pestrý týden.

Josef Kubín (1864–1965)

Ján Halász (data neznámá)

Sergej Protopopov (1895–1976)
Stál u zrodu fotografické reportáže na Slovensku, publikoval v ilustrovaném tisku. V letech 1957–1967 byl metodikem pro fotografii a film v osvětovém středisku v Banské Bystrici. Později zde vedl filmové studio.

Josef Zeman (data neznámá)

Karel Hájek (1900–1978)
Významný reportér ČTK. Kromě reportáží z každodenního života se také věnoval reportážním snímkům se sociální tématikou. Fotografoval prezidenty Masaryka, Háchu, Gottwalda a Beneše, kterému dělal osobního fotografa. Od roku 1932 působil v nakladatelství Melantrich. Fotografoval pro časopisy Svět v obrazech a Pestrý týden, spolupracoval i s řadou světových časopisů. S oblibou fotografoval zvířata ve volné přírodě.

Viliam Tóth (data neznámá)