Výstava představuje významné osobnosti české dokumentární fotografie – Jana Lukase (1915), Viktora Koláře (1941) a Evžena Sobka (1967). Základním motivem pro uspořádání této expozice je seznámit publikum s třemi naprosto odlišnými a velmi výraznými autorskými rukopisy fotografů. Jejich fotografie vznikly v trojgeneračním časovém rozpětí a jsou dokladem výsadního postavení české dokumentární fotografie, jejíž tradice je celosvětově známá.

patří vedle Zdeňka Tmeje, který vytvořil dokument z druhé světové války, a Josefa Koudelky, dokumentujícího události roku 1968 v Praze, k jediným českým autorům, kteří vytvořili hluboké a ucelené svědectví válečných konfliktů v naší zemi. Fotografoval za druhé světové války, osvobození v roce 1945, únor 1948. V roce 1965 byl donucen emigrovat do Spojených států amerických a po dalších 25 let nesměl být v Československu publikován. Fotografické dílo Čechoameričana Jana Lukase zahrnuje 25 alb, nepočítaje v to jazykové varianty, pozměněná vydání, ani podíly na kolektivních projektech. Obrazové svědectví Jana Lukase o zkáze demokracie a nástupu totality shrnuje vystavený soubor 36 fotografií pod titulem Pražský deník 1937-1965, jenž byl vybrán ze 400 záběrů Josefem Mouchou, editorem fotografovy monografie (TORST, 2003). I v exilu zůstal autor věrný krédu „Dívat se a zachovat to, co mě zajímá, doufaje, že existuje mnoho dalších, které to také zajímá.“

patří mezi nejlepší české fotografy dokumentaristy. Jako jeden z mála fotografů totiž dokázal být věrný jednomu tématu, jímž je Ostrava. Ostravě, jež je i jeho rodištěm, se ve svých fotografiích věnuje od 60. let a přestože strávil pět let v Kanadě (po návratu do vlasti byl nucen pracovat v ocelárně a později jako kulisák v divadle), nikdy Ostravu nepřestal fotografovat a stále do svého cyklu přidával nové a nové fotografie. Vidí život takový, jaký je, ničím ho ve svých fotografiích nepřikrášluje, a tak nás nechá nahlížet hluboko do osudů “obyčejných lidí”. Svou obrazovou kvalitou a obsahovou hloubkou si jeho fotografie získaly celosvětovou přízeň. Od roku 1985 se mu opět daří věnovat se fotografií ve svobodném povolání. V roce 1991 získal cenu nadace Mother Jones v San Francisku, cestuje po USA, pořádá přednášky. Od roku 1994 je pedagogem na Katedře fotografie pražské FAMU, kde se také v roce 2000 habilitoval na docenta. Jeho fotografie se vystavují v prestižních galeriích po celém světě.

absolvent Institutu tvůrčí fotografie FPF SU, již za dob svých studií formoval svůj výrazný autorský rukopis ve svých fotografiích v rámci projektu Lidé Hlučínska a později v samostatném projektu „Romové ve městě Brně“. Jako jeden z mála se dokázal odprostit od romantizujícího způsobu zachycení Romů a již v této fotografické sérii začaly vznikat fotografie z jeho pozdějšího cyklu „Ecce Homo“, kterým si získal jméno. Za své fotografie získal v roce 2000 první cenu v japonské mezinárodní fotografické soutěži Mio Photo Award a do dnešního dne tento soubor doplnil o záběry z mnoha cest do Portugalska, Španělska, Francie, ale i Japonska, Jordánska či Izraele. Jeho fotografie jsou příznačné vycizelovanou jednoduchou kompozicí a vysokou obrazovou kvalitou. Obsahově úzce souvisejí s názvem cyklu (Ecce Homo) a kladou otázky po lidské identitě. V roce 2001 získal druhé místo v soutěži Talentinum v Českém centru fotografie v Praze. V letech 2000-2001 byl kurátorem galerie Foma v Brně, od podzimu 2002 je pedagogem Institutu tvůrčí fotografie na FPF SU v Opavě. Fotografie z cyklu Ecce Homo vystavoval na mnoha autorských i skupinových výstavách v České republice i v zahraničí.