Josef Chuchma

Výseky (z normalizace)

13. 9. 2019 - 3. 11. 2019

Publicista a kritik Josefa Chuchma vybral ze svého archivu snímky, které vyfotografoval v 70. a 80. letech v ulicích, na koncertech, náboženských slavnostech nebo vojenských přísahách. Bezděčně přitom zachycoval estetickou a sociální atmosféru normalizace, kdy se žilo pomalu a organizovaně,v úzkosti a za malých radostí.

Galerie - VÝSEKY (Z NORMALIZACE)

Fotografie z vernisáže výstavy

Josef Chuchma vybíral své fotografie pro výstavu v Leica Gallery Prague ze stovek filmů exponovaných od roku 1975 do první poloviny 80. let. Jejich žánrovým určením je takřečený humanistický dokument spjatý s klasickou fotografickou technikou a s černobílou škálou.

Autor se zde prezentuje ve dvou liniích. Jednou jsou ucelenější výběry z cyklů exponovaných na vojenských přísahách v Praze a na náboženských poutích v polské Čenstochové. Druhá, početnější linie stojí na víceméně solitérních exponátech, byť vybrané snímky nejednou – třeba u záběrů z letních tanečních parketů – pocházejí z poměrně rozsáhlého tematického souboru. Instalační důraz na solitéry a na několikasnímkové sondy otevírá přítomné fotografie širším společenským vazbám a tématům. Připomeňme: výstava je ohlédnutím do období okupace Československa sovětskou armádou, do let politické nehybnosti. Exponáty prozrazují zanedbanost životního prostředí, konfekčnost převládajícího oblečení i tvarů zachycených věcí. Bezvýchodné nálady, rozšířené napříč společností, se zde vracejí jako ozvěny – ať už v podobě poněkud zoufalého rozptýlení, anebo přistižené ve výrazu jednotlivých tváří. Režim totiž ovlivnil existenciální situaci občanů celého státu v míře, o níž oni sami často ani neměli tušení.

Asi vůbec nejstarší záběr pochází z návštěvy u Josefa Sudka a patří k sérii portrétů iniciačních osobností. Mimochodem dokládá, že v necelých šestnácti letech měl začínající tvůrce ponětí o vrcholových možnostech projevu v médiu zvaném fotografie. Časné vyhraněnosti napomohl fotografující otec, jehož sbírku sudkovských knih ostatně junior nesl mistrovi k podpisu.

Dlužno podotknout, že valná většina snímků je zveřejněna poprvé. Předchozí autorovy výstavy byly portrétní a zaměřené výhradně na snímky spisovatelů. Píšící Josef Chuchma se od studií Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy, dokončených roku 1984, profiloval jako publicista, kritik a redaktor kulturních rubrik několika periodik. Jeho rané momentky si zachovaly příznačnou svěžest hledajícího, zkoumavého, nezatíženého pohledu. Realisticky vystižené motivy nabízejí příležitost ke zpětné reflexi doby, odlišné od té dnešní nejen politicky či sociálně, nýbrž také vizuálně a fotograficky.

Josef Moucha, kurátor výstavy


Josef Chuchma (*1959)

Narodil se v Praze. Maturoval na střední průmyslové škole elektrotechnické, vystudoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy (1984). Nastoupil do kulturní rubriky týdeníku Mladý svět, v roce 1993 přešel do kulturní rubriky týdeníku Respekt. Od dubna 1994 do konce roku 2002 šéfoval kulturní rubrice deníku Mladá fronta DNES, tamtéž pak pracoval v esejistických přílohách až do léta 2013, kdy přešel do Lidových novin a do léta 2017 v nich vedl sobotní přílohu Orientace. Poté nastoupil do České televize jako projektový manažer a editor webu Artzona.cz, který přináleží ke stanici ČT art. V letech 2014-2017 moderoval v České televizi kritický diskusní pořad Jasná řeč Josefa Chuchmy. Řadu let vedl na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy kritický seminář o recenzování fotografie.

Chuchma začal intenzivně fotografovat zhruba ve svých třinácti letech. Záhy začal získávat ceny v soutěžích mladých fotografů. Od počátku osmdesátých let se věnoval fotografii i jako publicista a kritik – zprvu psal především do časopisu Československá fotografie. Fotografii se rovněž věnoval v rámci vysokoškolských studií včetně diplomové práce. Podílel se na fotografickém ilustrování několika knih, kupříkladu výboru z veršů Johna Updikea Domácí biograf (1998) nebo vzpomínkového svazku Luďka Svobody Antikvariát a já (1999). Editorsky se podílel na monografii fotografa Václava Chocholy (2003), je autorem textů v monografiích Hany Jakrlové (2006), Tomkiho Němce (2007), Jaroslava Brabce (2013), Jaroslava Beneše (2016), Josefa Koudelky (2018). Napsal rovněž statě například do knih Deset let – Události 1989-1999 ve fotografii MF DNES (1999) či Anna Fárová & fotografie / Photography (2006). Je spoluautorem svazku Torst: Dvacet let nakladatelství (2011). Dvakrát (1991 a 1996) samostatně vystavoval v Praze fotografické portréty spisovatelů.


Josef Moucha (*1956)

Josef Moucha vystudoval žurnalistiku na Karlově univerzitě. Od 70. let se zabývá volnou fotografickou tvorbou a vystavuje ji. Činný je rovněž jako kurátor fotografických výstav. Od 80. let o fotografii soustavně píše do odborného i všeobecně zaměřeného tisku.

Pracoval jako odborný asistent předmětu fotografie na Fakultě žurnalistiky UK (1985–1990) a redaktor časopisu Revue Fotografie (1990–1995). Následně byl činný ve svobodném povolání. Patřil k zakládajícím členům galerie Pražský dům fotografie (činné v letech 1991–2007). Od roku 2013 působí na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, kde je v současnosti docentem.

Je autorem textů v několika desítkách fotografických publikací. Některé své texty o fotografii shrnul do knihy Zážitek arény. Eseje o historii fotografie a technických obrazech (2004) a Obrazy z dějin fotografie české (2011). Ze své vlastní fotografické tvorby připravil knihy Válka za studena (2017) a Doličné okamžiky (2018). Kromě toho publikoval prózu Mimochodem (2004).