Beseda o nové knize Michaela W. Pospíšila

Beseda o nové knize Michaela W. Pospíšila

Zveme vás na pondělní besedu o fotografii, tentokrát spojenou s křestem knihy Paris, Praha etc….   O tomto projektu budeme diskutovat s jeho autorem Michaelem W. Pospíšilem, kurátorkou knihy Terezií Zemánkovou a Karlem Kerlickým z nakladatelství KANT.

Dozvíte se více o osudových událostech v životě autora i o projektu, jehož část (Paris, etc…) je vystavena v naší galerijní kavárně. Další fotografie jsou k vidění ve Francouzském institutu Praha. Při besedě Vám promítneme fotografie, které se do výstav nevešly – tj. kompletní soubor Paris, Praha, etc… tak, jak je zachycen v knize nebo jak bude na podzim představen v galerii G4 v Chebu.

Beseda se uskuteční v Leica Gallery Prague v pondělí 8. června 2020 od 19 hodin. Pokud se jí chcete zúčastnit, prosím zašlete nám přihlášku na e-mail post@lgp.cz. Kapacita galerie je omezená a bez potvrzené přihlášky Vám bohužel nemůžeme garantovat vstup (vzhledem k současným epidemiologickým opatřením). Děkujeme za pochopení.

Vstup zdarma.

 


KUBA KAMINSKI – ŽIVOT FOTOREPORTÉRA

KUBA KAMINSKI – ŽIVOT FOTOREPORTÉRA

Jaká je práce fotoreportéra? Polský fotograf Kuba Kamiński se stejně jako Krzysztof Miller, kterého dobře znal, pohybuje v oblastech válečných konfliktů a revolucí, ale zachycuje i každodenní život v Polsku nebo ve světě.

Beseda se koná v pondělí 2. prosince 2019 od 19 hodin. Prosíme o rezervaci míst na e-mailu post@lgp.cz

Vstup zdarma, tlumočení do češtiny zajištěno.

Spoluorganizátoři akce: Polský institut a Knihovna Václava Havla


KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA VÝSTAVY TORZO | RETROSPEKTIVA

KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA VÝSTAVY TORZO | RETROSPEKTIVA

Výstavou vás provede autor spolu s kurátorem výstavy.

Fotogalerie

Začátek v 18 hodin.


Vstupné ve výši vstupenky na výstavu.
Rezervace míst na emailu: lgp@lgp.cz

ČESKÁ FOTOGRAFIE 20. STOLETÍ

ČESKÁ FOTOGRAFIE 20. STOLETÍ

Obnovili jsme tradici večerních besed v LGP! První se uskutečnila v pondělí 13. prosince 2010 s Vladimírem Birgusem, Janem Mlčochem a Karlem Kerlickým.

Fotogalerie

V rámci besedy na téma Česká fotografie 20. století hovořili autoři a vydavatel stejnojmenné knihy především o dosud málo známých českých fotografech.

FOTOGRAFIE A SOCIOLOGIE

FOTOGRAFIE A SOCIOLOGIE

Beseda s Jiřím Siostrzonkem se koná v pondělí 31. 1. 2011 od 19 hodin. Tématem budou souvislosti fotografie se sociologií a psychologií. Posluchači se dozvědí, jak rozklíčovat vizuální sdělení, jak „číst“ fotografie. V přednášce, bohatě ilustrované fotografiemi, bude Jiří Siostrzonek hovořit o symbolice obrazu. Setkání s „fotografií jinak“ je určeno především zájemcům o přesahy fotografie do jiných oborů, jiných znalostních světů.

Fotogalerie

Jiří Siostrzonek je zástupcem vedoucího Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě, kde vyučuje základy sociologie a psychologie umění, dějiny výtvarného umění a dějiny filmu. Přednáší též na Filozofické fakultě Palackého univerzity v Olomouci, na Univerzitě T. Bati ve Zlíně a na univerzitách v polské Poznani, Katovicích, Krakově, Vroclavi.


K čemu slouží fotografům sociologická znalost

Fotografie s nástupem digitálních technologií zažívá druhou revoluci. V současnosti fotografujeme téměř všichni. Fotografujeme vše, co nás oslovuje. Vytváříme osobní obrazové deníky. Na jedné straně jsme přesyceni obrazovými informacemi, na druhé straně se paradoxně potýkáme s obrazovou negramotností. Je běžné, že vizuální sdělení často neumíme číst, protože neznáme vizuální gramatiku, sloh, symbolickou komunikaci. K tomu, abychom rozuměli fotografickým obrazům nejen povrchově, potřebujeme být vybaveni vědomostmi, znalostmi a životními zkušenostmi, které umocňuji náš prožitek při čtení fotografií.

Při hodnocení fotografií se často objevuje termín sociologická fotografie. Je zajímavé, že sociologie, věda o společnosti, má nejen stejné historické kořeny vzniku jako fotografie (30. léta 19. století), ale v praktické aplikaci napomáhá např. v dokumentární fotografii interpretovat a pochopit zachycenou sociální realitu, krajinu, zátiší, architekturu v širších souvislostech.

Setkání s „fotografií jinak“ je určeno především zájemcům o přesahy fotografie do jiných znalostních světů, ale především jako prostředek pro tázání a hledání odpovědí na magii každodenností, kterou všichni žijeme, ale téměř neprožíváme.

V přednášce, která bude bohatě ilustrována promítanými fotografiemi, se pokusíme odhalit příběhy skryté ve fotografiích. Pokusíme se objevit další roviny sdělení a významy, které fotografie nesou.

KDO SE DÁ NA VOJNU…

KDO SE DÁ NA VOJNU…

Pod názvem „Kdo se dá na vojnu…“ nabízí Leica Gallery Prague sondu do paměťového pásma téměř poloviny populace. Mozaiku postřehů fotografa Josefa Mouchy modelovala z jedné strany armáda, z druhé antisocialistický realismus. Více než čtvrtstoletý odstup bizarnost momentek z ostravského letiště v Mošnově jen zvyšuje.

Fotogalerie

Josef Moucha

1956, Hradec Králové
Na Karlově univerzitě v Praze vystudoval žurnalistiku (1975–1980). Publikuje nejčastěji v časopisech Literární noviny, Host, Ateliér. Od roku 1980 uspořádal řadu osobních i kolektivních výstav. Koncem 80. let spoluzakládal občanské sdružení Aktiv volné fotografie (dnes FotoForum Praha), roku 1991 galerii Pražský dům fotografie. Podílel se na různých teoretických i praktických projektech, mimo jiné s kolektivem autorů na sborníku Alternativní kultura: Příběh české společnosti 1945–1989 (2001), výrazně přispěl do obsáhlého katalogu Fotogenie identity / Paměť české fotografie (2006). Samostatně vydal eseje o historii fotografie a technických obrazech Zážitek arény (2004) a beletristický příběh dezertéra Mimochodem (2004). Od poloviny 90. let působí ve svobodném povolání.

NEJEN O PROJEKTU GRANDHOTEL

NEJEN O PROJEKTU GRANDHOTEL

Mladou fotografku Terezu z Davle bude zpovídat kurátor její výstavy Grandhotel – módní fotograf Adolf Zika. V pondělí, 11. dubna 2011 v 19 hodin.

Fotogalerie

Adolf Zika

Adolf Zika napsal o Tereze z Davle a její výstavě Grandhotel:

…ve svém posledním autorském projektu nazvaném Grandhotel rozvinula na poli komorních aktů téma hotelu. Nenechte se zmást zprvu banálním vyzněním této látky. Hotel je totiž ztělesněním intimní atmosféry, symbolem klidného přístavu i vítaného mileneckého úkrytuHotel je ženská náruč i klín. Hotel je analogie ke všemu dobrodružství, erotice i lákavému tajemnu.
Proto nás ženy na Tereziných fotkách sledují a svádějí svou něžnou krásou i smyslným glamourem první republiky. Vypravěčem životních příběhů, které se schovávají za charismatickými pohledy žen a dívek jsou samotné stěny hotelu Evropa prosycené svou panoptikálně zašlou slávou. Výjimečný hotel se časem stane legendou stejně jako ženské tělo, které již dávno legendou je. Je osou, kolem které se točí vesmír.
Tereza z Davle své téma naplno využila. V přímočaré jednoduchosti tkví kouzlo a půvab jejích snímků, a to nejen díky užití analogového fotoaparátu a následnému ručnímu nazvětšování každého záběru, které autorka nepochybně bravurně ovládá, ale především díky jejímu oku.


Celý kurátorský text o výstavě Grandhote ZDE


Tereza z Davle

Tereza z Davle se narodila v roce 1975 v Hořicích. Ve fotografii je autodidakt, učí se z knih, od svých fotografických kolegů ale především vlastní prací. Dokonalá technika není jejím cílem ani prostředkem vyjádření. Naopak, v nedokonalosti (rozmazané snímky, fotografie s velkým zrnem) spatřuje větší kouzlo a větší možnost zachycení autentické atmosféry než u dokonalých, ale sterilních snímků. Tomu odpovídá její přístup k technice: při práci ji používá minimálně – stativ, pouze když je to opravdu nutné, nepracuje s profesionálními blesky. Jak sama říká, netahá světlo za modelkami, ale modelky za světlem.

Fotografuje  analogovými aparáty Canon a Pentax 6×7 na černobílý film. Své snímky pak sama zvětšuje. Zdlouhavost a náročnost ručního zvětšování už odvedla většinu fotografů k digitálnímu fotoaparátu, jí však naopak pořád dává smysl. To „cachtání ve vývojce“, jak sama hodiny v temné komoře označuje, dává jejím fotorafiím kouzlo na první pohled nezaměnitelných ručních zvětšenin.

Tereza z Davle dává přednost přirozenosti – jak ve volbě světelných podmínek, tak při výběru svých modelek. Fotografuje své kamarádky, sousedky, dívky, které se  nepohybují ve světě modelingu, ale mají v sobě něco krásného, co Tereza umí vidět – ať je to tělo, jeho část (nohy, vlasy, prsa) nebo schopnost přirozeného výrazu.

FOTOGRAFOVÉ VÁLKY 1914 -1918

FOTOGRAFOVÉ VÁLKY 1914 -1918

Beseda s fotografem Jaroslavem Kučerou bude věnována hlavně jeho výstavě s názvem Fotografové války 1914 – 1918. Kučera je kurátorem výstavy, zachycující okem čtyř amatérských fotografů pohnuté i všední okamžiky jednoho z nejkrvavějších válečných konfliktů – 1. světové války. Tradičně pondělní besedu v Leica Gallery Prague jsme kvůli velikonočním svátkům přesunuli vyjímečně na úterý 26. dubna 2011. Čas se nemění, začínáme od 19 hodin.

Fotogalerie

Výstava „Fotografové války“ je pokračováním objevného projektu „Pěšky 1. světovou válkou“, vystaveného na Pražském hradě v roce 2009. Reakce na projekt byla neobvyklá, na inzeráty s výzvou k dohledání dalších fotografií se ozvalo téměř padesát lidí, kteří vlastní fotografie, negativy, desky i trojrozměrné předměty jako uniformy, jídelní nádobí, deníky a jiné. Výsledkem je výstava čtyř zcela neznámých vojáků – fotografů, kteří na polích 1. světové války dokumentovali obyčejný každodenní život, aby nám zanechali svědectví o této kruté době.


Dokumentarista Jaroslav Kučera bude hovořit o sestavování výstavy i osudech vojáků – fotografů: Jana Neuberta, Jana Rajmana z Rožďalovic, Gustava Brože a Jana Myšičky, jejichž fotografie poskytli příbuzní nebo přátelé. Po válce, po rozpadu Rakouska – Uherska a vzniku nového státu Československa, a vlastně až do roku 1989, nebyl o jejich svědectví valný zájem. Negativy a fotografie přikryl prach muzeí a půd a tak až dnes díky prozíravosti rodinných příslušníků můžeme téměř krok za krokem sledovat jejich osudy během útrap této nesmyslné války.


Výstava v Tereziánském křídle Starého královského paláce Pražského hradu potrvá od 29. 4. do 4. 9. 2011.

NEJEN O PROJEKTU CITYLAB

NEJEN O PROJEKTU CITYLAB

Hostem Leica Gallery Prague bude Jiří Turek, mezinárodně uznávaný fotograf se širokým tematickým záběrem. Je suverénní na poli reportáže, ale i portrétní a glamour fotografie. Tématem besedy tedy nebude jen jeho aktuální výstavní projekt cityLAB, ale i zkušenosti z novinářské práce, reklamy nebo z několikaletého pobytu v USA. Beseda se koná v pondělí 9. 5. 2011 od 19 hodin v Leica Gallery Prague a moderovat ji bude kurátor outdoor projektu cityLAB Jiří Langpaul.

Fotogalerie

Jiří Turek se narodil v Praze v roce 1965. Studoval na Institutu výtvarné fotografie a svou profesionální kariéru začal v roce 1990 ve fotografickém oddělení MF Dnes. Jako fotoreportér doprovázel prezidenta Havla po celém světě a podával zprávy o průběhu válek v Bosně a Hercegovině a v zemích bývalého Sovětského svazu.V roce 1995 se stal editorem magazínu MF Dnes a specializoval se na portrétní a módní fotografii.

Od roku 1998 je na volné noze. V letech 2002-2006 žil a pracoval v New Yorku, kde pokračoval ve své práci pro magazíny a reklamu. Portrétoval světové ikony jako jsou Rolling Stones, David Bowie, Luciano Pavarotti, Lou Reed, Sting a mnoho dalších.

Ve volné tvorbě se vrací k původním reportážním základům a černobílé fotografii. Věnuje se různým „zapomenutým“ technikám, především technologii „lithprints“. V roce 2006 měl výstavu v prestižní Leica Gallery New York, která obsahuje soubor emotivních reportáží z NY a „fashion na pomezí aktu“. Na tuto výstavu navázala výstava v Leica Gallery Prague v roce 2008 a výstava v Habitat Centre v New Delhi v Indii. Nyní Jiří Turek vystavuje v Leica Gallery Prague umělecké reportáže ze světových měst: cityLAB.

ROMANTICKÝ KONSTRUKT

ROMANTICKÝ KONSTRUKT

Kurátoři výstavy Romantický konstrukt, konané v rámci Prague Biennale Photo 2, představili jednotlivé autory i jejich zařazení do kontextu výstavy. Beseda se konala v pondělí 23. května 2011 v 19 hodin v Leica Gallery Prague.

Fotogalerie

Fotografie z besedy

Výstava Romantický konstrukt byla připravena pro prostory bývalého officeroomu pražské výškové budovy z šedesátých let. Sleduje instalační, performační a do jisté míry i subverzivní tendence v současné fotografii, které evokují odkazy k romantické tradici. Podobně jako distance několika desetiletí přeformulovala náš pohled na kancelářské prostory státního socialistického podniku, se hledáček našeho kurátorského výběru soustředí na umělecké a sociální strategie aplikované na romantické vnímání přírody nebo domova. Ve snaze pochopit samotný název Romantický konstrukt se nabízí jakási mezioborovost umělců, kteří volně interpetují témata krajiny nebo zátiší a les, kytka, jakýkoli materiál je pro ně výzvou. Zastoupení umělci nejrůznějšími způsoby remixují romantické formy, umělecké strategie užívají jako mustr na vnímání personálního prostoru – idyly domova, nebo přenášejí na vnímání vzdáleného prostoru – krajiny, kterou neobýváme, ale kam zajíždíme, a kterou rozhodně známe z nánosů vizuálních obrazů. V mnoha případech si také pohrávají s otázkou po podstatě skulptury a performance, vytvářejí jejich estetické formy pro hledáček fotoaparátu. Vedle toho se u nich objevují také formy překatalogizování, remixy vizuální tradice a systémů třídění.

Tyto projevy sledujeme ve třech vzájemně se prostupujících tématech, vedoucích od idyly domova a jejich romantických rituálů přes romantické reminiscence v prožívání přírody až po performance pro fotoaparát, které překonstruovávají přírodu a aplikují na ni umělecké a sociální strategie.

Soudobé užívání fotografie v současném umění je formováno množstvím paralelních vývojových tendencí.  Dnešní fotograf ve své profesi slučuje dovednosti aktivisty, moderátora, editora, sochaře a architekta, filozofa, sociologa, zahrádkáře nebo konstruktéra. Na základě forem, kdy v sobě fotograf probouzí performera a sochaře, výstava sleduje přeformulovávání vztahu k přírodě nebo k domovu, ale ne tak, jak je reflektovala romantická tradice v odkazu na dekadenci, nostalgii nebo sentiment nebo jak je recyklována v současné módní fotografii. Spíše než romantismus, jak jej chápe filozofie, nebo se projevil v literatuře a umění, sledujeme jeho „obyvákovou podobu“. Přírodu a formy, které ji tvoří, si obvykle naivně fetišizujeme stejně jako konstrukty „vlasti“, „idyly domova“, „návratu k přírodě“ atd. Zastoupení umělci vnášejí do krajiny (přinejmenším od vrcholného středověku lidmi systematicky modifikovaného konstruktu) zkušenost ze světa umění a pomocí těchto nástrojů předstupují před krajinu novým pohledem. Kulisy, které se rozkládají před fotoaparátem se vcelku nemění, ale obsah je zbrusu nový. Zdá se, že tato romantika je poněkud chladná a zvrácená, ale při bližším pohledu je spíše zřejmé, že na staré vzory jsou nanášeny nové utopie.


Tomáš Pospěch a Daniela Dostálková

Romantický konstrukt – hlavní výstavní projekt Prague Biennale Photo 2 (koná se od 19. 5. do 11. 9. 2011 v budově bývalé Microny, Praha 4). Bude sestaven z děl těchto umělců:

Jan Adriaans, Holandsko
Melanie Bonajo, Holandsko
Amira Fritz, Německo
Sanna Kannisto, Finsko
Matthieu Lavanchy, Švýcarsko
Kamila Musilová, ČR
Bára Přidalová, ČR
Yan Renelt, ČR
Jaap Scheeren, Holandsko
Diana Scherer, Holandsko
Michaela Thelenová, ČR
Martin Tůma, ČR
Tomáš Werner, Slovensko
Henk Wildschut, Holandsko
Magda Wunsche, Polsko

MARKÉTA LUSKAČOVÁ

MARKÉTA LUSKAČOVÁ

Výjimečně od šesti hodin začne v pondělí 6. června 2011 beseda s legendou české fotografie – paní Markétou Luskačovou.

Fotogalerie

Fotografie z besedy

Markéta Luskačová - biografie

Narozena v Praze. Vystudovala sociologii kultury na Karlově Univerzitě v Praze. Diplomová práce v roce 1967 o tradičních formách náboženství na Slovensku, práce obsahovala fotografie poutníků. 1967 – 1969 studovala fotografii na FAMU v Praze. Od roku 1968 pracuje jako fotografka, svobodné povolání.

ANTONÍN KRATOCHVÍL A VLADIMÍR BIRGUS

ANTONÍN KRATOCHVÍL A VLADIMÍR BIRGUS

V pondělí 27. června 2011 v 19 hodin byl hostem Leica Gallery Prague fotograf Antonín Kratochvil. Hovořil s ním profesor Vladimír Birgus.

Fotogalerie