monografie Antonína Kratochvíla
texty: Lenka Klicperová, Antonín Kratochvíl
formát 240 x 320 x 28 cm
316 stran
vazba šitá, měkká
nakladatelství Independent Solutions, a.s.

Biografickou knihu AK47 uvádí motto „Blázni jdou tam, kam se andělé bojí…“, na které navazuje vyprávění Antonína Kratochvíla. „Měli jsme prostě štěstí, že jsme to všechno přežili. Ani nevíš, kolikrát jsi v ohrožení života. Nevíš, kdo tě má kdy na mušce. Minomety, rakety, střely, který se odrážej. Musíš se furt někde krčit, furt to lítá. No, válka, no. Pořád ti něco hrozí, hlavně v noci,“ vzpomíná na situaci v Iráku v roce 2003, tedy v době po americké invazi. Autor fotografií v rozhovorech s Lenkou Klicperovou dodává svým snímkům kontext a navíc upřímně břitký osobní rozměr. Zapomenuté části Barmy popisuje kapitola Víc Američanů bylo na Měsíci než tady, brutální svědectví Tolik mrtvol jsem nikdy neviděl vzniklo v roce 1994 ve Rwandě a Zairu.
Jedná se o první publikaci Antonína Kratochvíla, která se nevěnuje jen fotografiím světově proslulého tvůrce, nositele čtyř cen World Press Photo, ale také tomu, co prožil, když jeho nejslavnější fotky vznikaly.  Přináší ale i setkání se světovými celebritami, zhýralým světem moskevských nightclubů nebo nenávratné ničení přírody člověkem. Antonín se v ní ohlíží také za svým životem plným neskutečných zvratů, za emigrací z Československa, pobyty v uprchlických táborech či v cizinecké legii. Klicperová zachycuje jeho příběhy syrovým jazykem, stejně bez obalu jako je Antonín vypráví. Příběh AK 47 předčí i ty nejdramatičtější představy o tom, co může jeden člověk za pár desítek let života stihnout zažít.