Snímky tohoto fotografa mají nadčasovou kvalitu, jakou se může pochlubit jen několik málo skutečných mistrů. Jestliže se zadíváte na jeho portréty osobností, jež formovaly kulturu a politiku naší doby, okamžitě si uvědomíte, že stojíte před něčím, co je obklopeno aurou velikosti, která se vymyká jakékoli kategorizaci. Některé tváře – Andy Warhola, Grace Jonesové nebo Michaela Schumachera – jste patrně viděli už tisíckrát, jiné obličeje – Dennise Oppenheima, Miuccii Pradaové, Susan Sontagové nebo Sergia Pinninfarina – možná poznáte pouze podle jména. Ale dát výsledné portrétní fotografii velikost dokáže jen někdo, kdo sám vizí velikosti disponuje.

Pokud dostanete příležitost sedět tomuto umělci modelem, brzy pochopíte, jak takového účinku dosahuje. WOWE si nelibuje v povrchních gestech a svou práci má promyšlenou do nejmenšího detailu. Nasvícení je dokonalé, a přestože WOWE často fotí v ateliéru, coby opravdový mistr si při snímání portrétů vždy vystačí s jedním světlem. A jak říká, má k tomu dobrý důvod: „Venku také svítí jen jedno slunce“. Tuto minimalistickou metodu WOWE dovedl do takové dokonalosti, že ji dokáže používat i v nečekaných situacích – například když zvedne blesk vysoko nad hlavu a na okamžik zaplaví scénu jasným světlem. Takový styl zobrazování je mnohem starší než samotné umění fotografie. Díky němu přestává být portrét pouhou momentkou a stává se dokumentem trvalé hodnoty.

WOWE vyrůstal v moselském regionu (Německo) a fotografickému řemeslu se učil na proslulé Folkwang Schule v Essenu. Tato univerzita patří k nejvýznamnějším evropským uměleckým školám a je vyhlášená tím, že svým studentům vštěpuje obdiv k tradicím a zároveň v nich podněcuje zvědavost a touhu posouvat fotografické umění vpřed. Počátkem 80. let, ještě v průběhu studia, začal WOWE pracovat pro časopis Spex, jehož spojení intelektuální debaty s popkulturou zásadním způsobem a jednou provždy změnilo styl, jakým se v německém tisku píše o kultuře.

V roce 1984 se WOWE odstěhoval do New Yorku a začal fotografovat pro známého autora sloupků ze společenského života Stephena Sabana. A právě v legendárních nočních klubech, jako byly Area, Palladium nebo Limelight, WOWE zdokonalil techniku svých nearanžovaných portrétů, kterými se s konečnou platností odlišil od ostatních fotografů. V New Yorku začal také pracovat na sérii barevných fotografií, jež jsou z velké části též součástí výstavy Portraits by WOWe. Většina z těchto skvělých portrétů byla výsledkem úzké spolupráce s legendárním magazínem německého deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung, jehož design navrhoval Willy Fleckhaus. Umělecký ředitel FAZ magazínu Hans-Georg Pospischil byl proslulý tím, že dával příležitost nové, průkopnické generaci fotografů.

Když se v roce 1990 přestěhoval s rodinou do Itálie, stal se z něj fotograf s mezinárodní pověstí. Kromě focení pro FAZ magazín fotil taky pro Vanity Fair, The New Yorker, Stern a víkendové přílohy The New York Times, The Observer a The Telegraph. Značná část jeho snímků vyšla v rámci dvousvazkové publikace s názvem „Essence“, která doprovodila jeho retrospektivní výstavu uspořádanou v muzeu fotografie C/O Berlin.

V roce 2002 se WOWE vrátil do New Yorku, kde i nadále zaznamenává velkolepost, přičemž se drží svého osvědčeného stylu – jeho poslední díla vznikají s použitím dostupného světla, fotoaparátu středního formátu a černobílého filmu. WOWE opět stojí v čele pokroku fotografie, jež je ve stále větší míře považována za jednu z forem vysokého umění.

Andrian Kreye, kurátor výstavy

Rozhovor s Wowem v pořadu “Události, komentáře” na ČT24

Podrobné popisky fotografií ke stažení

Německý fotograf Wolfgang Wesener (1960) začal fotografovat již během svých studií designu a komunikace v německém Essenu (1981–84). Zpočátku pracoval pro hudební časopis Spex, v roce 1984 se přestěhoval do New Yorku, kde asistoval Hansi Namuthovi a Evelyn Hofer, kteří fotografovali newyorský noční život pro Details Magazine. V roce 1986 začala jeho dvacetiletá spolupráce s přílohou Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ-Magazin). Od roku 1990 působil v Itálii, kde pokračoval v práci pro mezinárodní časopisy a na vlastních projektech. V současné době žije v New Yorku. Mezi jeho stěžejní díla patří soubor černobílých a barevných portrétů „Portraits by WOWE“. Při jejich tvorbě se plně uplatnila schopnost autora vystihnout charakter portrétovaných osob bez použití složitých aranžmá. WOWE také brilantně zdokumentoval newyorský noční život v cyklu Nightclubbing.

1984 Photographie Galerie, Düsseldorf
1985 Olympus Galerie, Hamburg
1986 Kunstverein Schwelm
1990 Vera Engelhorn Gallery, New York (NY Nightlife)
1994 Vera Engelhorn Gallery, New York (Venitians)
1996 Vera Engelhorn Gallery, New York (Color Portraits)
2003 C/O Berlin, Berlín (Kometen der Nacht, Nightclubbing in New York)
2003 Galleria Valentina Moncada, Řím
2003 Bayerischer Hof, Mnichov
2008 C/O Berlin, Berlín (Essence, 25 years of Portraits)
2011 Leica Gallery New York, (Nightclubbing, New York Nightlife in the ‘80s)
2012 Bienalle d’arte di Asolo, Asolo (Portraits by WOWE)