Kurátoři: Aurel Hrabušický, Filip Vančo

Výstava se koná pod záštitou velvyslance Slovenské republiky v Praze pana Petera Weisse a je připravena ve spolupráci se sdružením PHOTOPORT a Slovenským institutem v Praze.

Podstraského fotografie se dlouhodobě – od druhé poloviny šedesátých let po devadesátá léta 20. století – objevovaly především v periodickém tisku, nejčastěji v denících a jejich přílohách, méně už v ilustrovaných žurnálech a pouze výjimečně v odborných fotografických časopisech. Snad také proto se jeho první dvě autorské výstavy uskutečnily v prostorách redakcí – v roce 1969 ve vestibulu redakce Smena a v roce 1985 v redakci Roháč. Podstraskému se přihodilo to, co i vícero fotografům, jejichž snímky zůstaly roztroušené v novinách a časopisech – přes velké množství uveřejněných záběrů zůstal jako autor málo známý a jeho fotografický profil nezřetelný.

Anton Podstraský v průběhu téměř celých šedesátých let publikoval filmové fotografie (byl zaměstnaný jako fotograf ve filmových studiích Slovenského filmu na bratislavské Kolibě). Svoje první snímky v oblasti živé dokumentární fotografie začal uveřejňovat až na sklonku šedesátých let během krátce trvající liberalizace společenských poměrů v tehdejším Československu. Využil ještě dozvuky kulturního klimatu, které nějakou dobu přetrvávaly i po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968. V následujících dvou třech letech publikoval nejvíce fotografií. V roce 1971 vyšel v odborném časopise o jeho tvorbě první a dodnes i poslední článek. V této době si všiml jeho práce také fotografický historik a kurátor Ľudovít Hlaváč. Stručný profil Podstraského uveřejnil ve svých obsáhlých Dějinách slovenské fotografie, které však vyšly až v roce 1989.

Anton Podstraský sice rád fotografoval dynamiku života, ale pro dějiny fotografie jsou asi nejdůležitější jeho záznamy skleslosti, nevládnosti, osobní a společenské odevzdanosti a nehybnosti. Málokdo představil typické projevy stagnace společnosti, tedy skutečný obraz reálného socialismu v závěrečné fázi jeho existence, tak jako on. Avšak fotografovy obrazy „pozastaveného bytí“ jsou znepokojivé i navdory tomu, že se týkají již zaniklé historické epochy.

Aurel Hrabušický, úryvek z textu „Obrazy porúch a úpadku“

Reportáž o výstavě v Událostech v kultuře, 10.9.2015
O Antonu Podstraském hovořil v pořadu Artmix kurátor Aurel Hrabušický, 20.10.2015

svá místa si, prosím, rezervujte na lgp@lgp.cz

Pondělí 5. 10. 2015, 19 hod
Beseda s kurátorem výstavy Aurelem Hrabušickým o tvorbě Antona Podstraského. (Vstup zdarma, rezervace nutná).

Čtvrtek 22. 10. 2015, 10 – 17 hod
Výtvarná dílna pro děti a mládež pod vedením odborné lektorky. (Vstup zdarma, rezervace nutná).

Čtvrtek 12. 11. 2015, 18 hod
Komentovaná prohlídka – výstavou vás provede kurátor výstavy Filip Vančo. (Vstupné ve výši vstupenky na výstavu).

1939
Narodil se 1. 4. 1939 v obci Pružina nedaleko Povážské Bystrice. Vyrůstal v rodině podomního obchodníka, už od dětství vypomáhal v rodinném hospodářství. Jako desetiletý onemocněl kostní tuberkulózou, jejíž následky snášel celý život. V letech 1955 až 1960 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Bratislavě, nejdříve v řezbářském a později ve fotografickém oboru, který také absolvoval. Vzápětí byl zaměstnán jako fotograf ve filmovém studiu Slovenského filmu v Bratislavě. Jako filmový fotograf zde působil 14 let a zdokumentoval vznik několika významných filmů z období 60. a začátku 70. let (My z 9.A., Boxer a smrť, Drak sa vracia, Tango pre medveďa, Panna zázračnica, Muž, ktorý luže, Ľalie poľné).

1974
Od roku 1974 byl zaměstnán pouze příležitostně, fotografoval pro Slovenskou národní galerii, Obvodní kulturní a společenské středisko Bratislava II., živil se také jako noční hlídač. Většinou působil jako fotograf na volné noze. Od druhé poloviny 60. let nejvíce snímků uveřejňoval v denním tisku (Smena, Večerník Bratislava) a v ilustrovaných časopisech (Nedeľná Pravda, Život, Roháč). V 70. letech byl čtyři měsíce vězněný za „hanobení republiky a jejího socialistického zřízení“. Soud mu nařídil také protialkoholní léčení v psychiatrické léčebně Galanta-Hody.
Do roku 1989 měl dvě samostatné výstavy – v prostorech redakce deníku Smena v roce 1969 a v Galerii R v redakci týdeníku Roháč v roce 1985. V roce 1971 byl uveřejněný jediný článek o jeho tvorbě v odborném periodiku: Fotografické dotyky Antona Podstraského (Fotografie 71, 1971, číslo 2) od Jaroslava Čiljaka. V publikaci Dejiny slovenskej fotografie (vydavatelství Osveta, Martin, 1989) mu věnoval její autor Ľudovít Hlaváč biografický medailon.

1989
Zanedlouho po společenských změnách v roce 1989 se objevila kolekce jeho fotografií na výstavě Šesťdesiate roky v slovenskej fotografii (Dom kultúry, Bratislava, 1990, kurátoři Aurel Hrabušický a Václav Macek). V roce 1995 natočil a režíroval Martin Gazík pro Slovenskou televizi v Bratislavě krátký životopisný medailon o Antonu Podstraském (v rámci cyklu Človek uprostred). V roce 1998 proběhla jeho autorská výstava Oko diabla – srdce cherubína v Dome kultúry Cultus v Bratislavě-Ružinově. Jeho tvorbě se začal více věnovat mladý posluchač Institutu tvůrčí fotografie v Opavě Miro Miklas a v roce 2007 napsal bakalářskou práci Anton Podstraský. Kronikář života. V roce 2006 Miklas připravil výstavu jeho fotografií v kavárně Next Apache v Bratislavě. V roce 2007 mu věnoval dva příspěvky na svém blogu anglický fotograf Andrew Hillard.

2007
V posledních letech života Anton Podstraský začal trpět vážnými zdravotními potížemi. Na jaře roku 2007 mu amputovali nohu a zemřel o několik měsíců později, dne 21. 8. 2007 v Bratislavě. Za několik týdnů otevřeli ve Slovenské národní galerii v Bratislavě výstavu Stratený čas? Slovensko 1969–1989 v dokumentárnej fotografii, na které byl zastoupený početnou kolekcí fotografií. V prosinci 2011 se uskutečnila v galerii Photoport – centrum vizuálneho umenia v Bratislavě výstava Anton Podstraský. Synáčik ulice, kurátorsky připravená Filipem Vančem.
Anton Podstraský fotografoval převážně aparátem značky Praktisix.