Dana Kyndrová
24. 6. 2016 - 4. 9. 2016
Výstava zahrnuje fotografie z autorčina nejznámějšího projektu z let 1990–1991, kdy se autorka několik měsíců věnovala zachycení přelomové etapy novodobých českých a slovenských dějin – ukončení tzv. dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československa. Po 25 letech se vypravila na místa zdokumentovaná na jejích fotografiích z 90. let a soubor obohatila o záběry, které i dnes připomínají sovětskou misi na našem území.
V roce 2016 si připomínáme výročí dvaceti pěti let, které uběhly od okamžiku odchodu posledního okupačního vojáka z československého území. Tragické období zahájil věrolomný vpád „spojeneckých“ vojsk pěti států Varšavské smlouvy, která měla ukončit demokratizační pokus, známý jako pražské jaro. Po podepsání smlouvy o dočasném pobytu Střední skupiny sovětských vojsk se na našem území usídlilo přibližně 75 000 vojáků, vyzbrojených těžkou technikou i letectvem. V průběhu osmdesátých let dokonce v Československu sídlila raketová brigáda se střelami středního doletu. Dočasnost pobytu byla občany s hořkou ironií označována za věčnost, o čemž svědčilo zabydlování sovětských vojsk, která si na našem území bez jakéhokoliv povolení budovala celá sídliště i s vlastními obchody a školami.
Více než dvacet let okupace si vyžádalo nevyčíslitelné škody v podobě více než čtyř set občanů, usmrcených v důsledku bezohledného a protiprávního chování okupantů. Ti zapříčinili i nezměrné ekonomické ztráty a ekologické škody, odstraňované dlouhá léta, ale rovněž hluboké morální rány, z nichž se společnost ještě dlouho léčila. Temné, či spíše šedé období, označované jako husákovská normalizace, bylo umožněno právě vzpomínkou na krvavý srpen 1968. Normalizátoři, způsobující po dvacet let morální devastaci obyvatel, se mohli opírat o cizí vojska, představující stálou hrozbu pro případný pokus o demokratizaci poměrů.
Ukončení pobytu sovětských jednotek tak mělo zcela zásadní vliv pro další demokratický vývoj, nastoupený v listopadu 1989. Nad českými ani slovenskými obyvateli již nikdy nevisel Damoklův meč v podobě cizí a nevyzpytatelné vojenské síly.
Ivo Pejčoch, historik
Narodila se 4. dubna 1955 v Praze. Patří mezi nejvýznamnější české dokumentární fotografky. Začala fotografovat v 18 letech a věnovala se vždy černobílé humanistické fotografii. Do povědomí české fotografické veřejnosti vstoupila souborem fotografií z afrického Toga, kde strávila půl roku. Fotografickou esej o životě a zvycích jednotlivých národů vytvořila ještě několikrát. Společně s fotografem Karlem Cudlínem zachytila atmosféru prvních uprchlických táborů v Československu a odchod sovětských vojsk. Čtyřicet let soustavného sledování ruského národa vyústilo k rozsáhlou fotografickou publikaci Rusové… jejich ikony a touhy, vydané při příležitosti výstavy na Staroměstské radnici v roce 2015.
Na dráhu profesionální fotografky se vydala až roku 1992 poté, co obdržela půlroční grant na dokumentaci života švýcarských žen. Projektu sledujícím život ‘evropské’ ženy se věnovala během devadesátých let a završila ho autorskou publikací Žena mezi vdechnutím a vydechnutím, respektive stejnojmennou výstavou na Staroměstské radnici v roce 2003.
Mnoho let se věnovala i zachycení atmosféry tzv. normalizace především na komunistických masových akcích, ale i v každodenním životě, což v roce 2011 završila vydáním autorské publikace Rituály normalizace / Československo 70.–80. let. Na tento projekt volně navazuje i další téma, kterému se věnovala téměř rok – odchod sovětských vojsk z Československa.
Dana Kyndrová má na svém kontě více než 80 autorských výstav doma i v zahraničí a je držitelkou řady prestižních ocenění, mimo jiné byla osmkrát oceněna v soutěži Czech Press Photo, vyhrála hlavní cenu v národním kole Fujifilm Euro Press Photo Awards za soubor fotografií na téma hudebního vzdělávání zrakově postižených získala i grant primátora hl. m. Prahy.
Zastoupení ve sbírkách
Moravská galerie v Brně; Svaz českých fotografů; Musée de l´Elysée, Lausanne; Side Gallery, Newcastle; Bibliothèque nationale de France, Paris; ICP, New York; Galerie hl.m. Prahy; Uměleckoprůmyslové muzeum, Praha; Galerie hlavního města Prahy; Rosfoto, Petrohrad
Stručný životopis
1973 Začíná fotografovat, věnuje se od počátku černobílé humanistické fotografii
1975 Tráví šest měsíců s rodiči v Togu a vytváří svůj první fotografický projekt
1976 První autorská výstava – Togo, FOMA, Praha?
1979 Zakončuje studium ruštiny a francouzštiny na Filozofické fakultě UK v Praze; prezentace triptychu fotografií Konec života na kolektivní výstavě The Family of Woman, New York, USA
1980–1992 Působí na katedře jazyků FSI ČVUT a AMU v Praze
1990–1991 Společně s Karlem Cudlínem fotografuje první úprchlíky na území Českoslovenka a odchod sovětských vojsk
1991 Začíná fotografovat život horalů na Podkarpatské Rusi
1992 Ukončuje pedagogickou činnost a působí jako volná fotografka
1993 Tráví šest měsíců ve Švýcarsku na základě grantu kantonu Bern (projekt Žena)
1996 Získává grant Ministerstva zahraničních věcí Francie (projekt Žena)
1998 Vydává první autorskou publikaci Nepolepšitelná víra v lepší budoucnost a fotografuje hudební vzdělávání zrakově postižených studentů (publikace Per musícam aequo pro stejnojmennou nadaci) a za tento soubor získává i hlavní cenu v národním kole Fujifilm Euro Press Photo Awards a první cenu v kategorii Umění v soutěži Czech Přess Photo
2000 Fotografuje v ruském pravoslavném klášteře na pomezí Estonska a Ruska a vrací se po několika letech k projektu Rusové, který započala již v období Sovětského svazu; autorkou monografie Miloň Novotný – Fotografie (Kant, Praha)
2003 Autorská výstava Žena mezi vdechnutím a vydechnutím, Staroměstská radnice, Praha (stejnojmenná publikace Kant, Praha, 2002); autorská publikace Odchod sovětských vojsk 1990 – 1991 (Kant Praha)
2006 V rámci soutěže Czech Press Photo získává za soubor fotografií z ruské pravoslavné pouti grant hlavního města Prahy na fotografování života pražských bezdomovců
2007 Autorská výstava Podkarpatská Rus (stejnojmenná publikace Kant, Praha) v Maďarském kulturním středisku v Praze završuje 15 let trvající projekt
2008 Kurátorkou výstavy ke 40. výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Českoslovenka 21. srpna 1968, výstavní síň Mánes v Praze (publikace 1945 Osvobození … 1968 Okupace / Sovětská vojska v Československu, KANT a Pražský dům fotografie, Praha); autorská výstava Odchod sověských vojsk 1990–1991, Ambit kláštera bratří františkánů, Praha
2009 Kurátorkou výstavy Jan Palach 16. – 25. 1. 1969, Ambit kláštera františkánů v Praze (stejnojmenná publikace Kant a Pražský dům fotografie, Praha); společná výstava s matkou Libuší Kyndrovou Algerie – Togo, Francouzský institut v Praze (stejnojmenná publikace Kant, Praha); získává titul Osobnost české fotografie 2008 udělený Asociací fotografů ČR za kurátorský projekt 1945 Osvobození … 1968 Okupace; účast na kolektivní výstavě Tschechische Fotografie des 20. Jahrhunderts, Kunst und Ausstellungshalle der Bundesrepublik Deutschland, Bonn
2011 Autorská výstava Rituály normalizace / Československo 70.–80. let (stejnojemnná publikace Kant, Praha), Staroměstská radnice, Praha
2014 Autorské výstavy – Rosfoto, Petrohrad (RU); Národní památník sv. Sofie, Kyjev (UA)
2015 Autorská výstava Rusové… jejich ikony a touhy (stejnojmenná publikace Kant, Praha), Staroměstská radnice, Praha