Fotografické začátky Jana Mihalička (1965) spadají do doby před rokem 1989. Fotografoval především komunitu kolem československého skateboardingu a snowboardingu a od roku 1987 spolupracoval s několika samizdatovými projekty. Od prosince 1989 působil jako fotoreportér Lidových novin. Fotografoval nejen v Československu, ale i v mnoha dalších zemích světa. Po odchodu sovětských vojsk procestoval s Jaromírem Štětinou Afghánistán, aby vytvořili sérii reportáží, jimiž jako první odhalili do té doby nepotvrzenou existenci ruských zajatců z afghánské války v Pákistánu. Prvních humanitárních cest do válečné Jugoslávie a do Náhorního Karabachu se zúčastnil s Nadací Lidových novin, z níž postupně vznikla respektovaná organizace Člověk v tísni. V roce 1994 patřil k členům přípravného týmu zpravodajského časopisu Týden a byl jedním z jeho fotografů. Za reportáž ze zatopené Ostravy v roce 1997 získal 1. cenu v soutěži Czech Press Photo v kategorii aktualita – reportáž. Na začátku nového tisíciletí přešel do svobodného povolání a jako freelance fotograf pracuje dodnes. V současnosti se zabývá sociální tematikou jako fotograf i jako kameraman. Volnou fotografickou tvorbou rozvíjí především klasický černobílý dokument v duchu tradic humanistické fotografie.

Výstava navazuje na úspěšnou výstavu “Svým Pražanům (ne)rozumím…” v Café Kampus z roku 2018. Autor v podstatě dennodenně fotografuje Prahu, a tak se v Leica Gallery objevují fotografie nové, všechny pořízené letos. Spojení fotoaparátů Leica a černobílé, poměrně kontrastní tonality je autorovým rukopisem. Fotografie oscilují na pomezí dokumentární fotografie, streetphoto  a klasické humanistické fotografie s častým výtvarným akcentem daným vyhledáváním specifických světelných podmínek, především kontrastů světla a stínu.

Jan Mihaliček