Průkopník a dnes již nesporný klasik české humanisticky orientované fotografie 20. století, patří ke generaci ovlivněné legendární výstavou E. Steichena The Family of Man (Lidská rodina). Podobně jako H. Cartier-Bresson fotografoval výhradně černobíle, pracoval zásadně s Leicou a byl představitelem tzv. rozhodujícího okamžiku. Ačkoli v jeho díle najdeme i fotografie zachycující okupaci Československa v roce 1968 či pohřeb Jana Palacha, těžiště jeho tvorby rozhodně netvoří reportáž. Byl fotografickým básníkem všedního dne a měl neuvěřitelnou schopnost vidět ve zdánlivě banálních výjevech hluboké lidské obsahy. Po sovětské okupaci Československa se Miloň Novotný ocitl na černé listině, a prakticky tak přišel o možnost své snímky publikovat. V zahraničí jeho fotografie vycházely buď anonymně, nebo pod cizími jmény, a nemálo jeho negativů zmizelo neznámo kde. Po pádu železné opony měl sice možnost svobodně své dílo představit, ale bohužel záhy nečekaně zemřel.

Do dějin české fotografie se Miloň Novotný zapsal ve svých 38 letech vynikající knihou Londýn, která vyšla v období Pražského jara. K nedožitým sedmdesátinám vydalo nakladatelství Kant jeho monografii a u příležitosti nedožitých osmdesátin v roce 2010 byla uspořádána na Staroměstské radnici v Praze jeho retrospektivní výstava.