Kolekce fotografií Veroniky Maškové, které vznikly v průběhu její květnové týdenní návštěvy Kyjeva, jsou jaké jsou a pravděpodobně ani nemohou být ve svém sdělení jiné. Stopy a atmosféru neskutečně kruté vojenské agrese z nich totiž nelze ani v detailu nijak vytěsnit. Radost či bezstarostnost lidského bytí v těch obrázcích patrně nenajdete, i když kdo ví; vnímavá duše může zaznamenat i to. Autorce se podařilo zachytit fragmenty lidské sounáležitosti, bolesti, všude prostupující pietu ze ztráty milovaných bližních. Především však z nich dýchá neutuchající naděje, touha a pevná víra v blížící se konec válečného běsnění a nezměrného lidského utrpení, na které už nikdy nepůjde zapomenout. Navzdory tomu všemu se Kyjev, toto úžasné a moderní evropské velkoměsto, každým dnem znovu a znovu pokouší žít svým životem, potlačující přítomnost stále přetrvávající a všudypřítomné války. Můžeme jen s úctou a obdivem vnímat toto dění, které se jemně a nenásilně, byť i trochu skrytě odráží v této sérii autorčiných fotografií. Za toto jemné svědectví a odvahu jí tedy rozhodně náleží naše úcta a poděkování.

Michal Mihal