Ivan Prokop
17. 6. 2011 - 28. 8. 2011
Výstava portrétů českých i zahraničních osobností hudební scény.
Za posledního čtvrt století, po jehož dobu se Ivan Prokop intenzivně věnuje fotografování muzikantů, koncertů a hudebních festivalů, se změnilo mnohé. V naší zemi především režim. Jeho změna způsobila, že od polooficiální hudební klubové scény, která reprezentovala (mimo jiné) i jedno z ohnisek nesouhlasu s reálně socialistickým klimatem, mohl Prokop zaměřit svou pozornost i tam, kde šlo už „jenom o muziku“ a o radost ze setkávání se skutečnými velikány světové populární hudby. V hledáčku jeho kamery se proto postupem času objevovali jak protagonisté místní a zahraniční kontrakultury, tak globální megastars, které po otevření hranic fotografoval na nesčetných koncertech, festivalech a přehlídkách. Poněkud tajemný název této výstavy popisuje výstižně okolnosti, za nichž mnohé z fotografií vznikly. Photopass totiž opravňuje vybrané fotografy k pořizování snímků na velkých koncertech, obvykle po dobu prvních tří písní. Taková činnost vyžaduje značnou zkušenost (nebo mimořádné štěstí), protože času není mnoho. Relativně velké množství vystavených fotografií ovšem napovídá, že tolik štěstí by nemohl mít ani ten největší miláček Fortuny. Z toho logicky vyplývá, že Ivan Prokop se spoléhá především na svůj talent a zkušenost. Takovým jedincům však štěstí obvykle přeje.
Kurátorským záměrem této expozice, se kterým naštěstí plně souzněl i autor, bylo (řečeno s Bobem Dylanem) „přinést to všechno zpátky domů“. Jednotlivé fotografie na této výstavě nesledují časovou osu, ani nejsou seřazeny podle hudebních žánrů. Dvacet osm vybraných obrazů reprezentuje shodu pocitů autora a kurátorů výstavy v jeden konkrétní okamžik. Spodní, „doprovodný pás“ fotografií, je pak pozváním do „depozitáře“ tohoto ojedinělého souboru a důrazným upozorněním, že každá z nich mohla být v jiném okamžiku a jiném rozpoložení autorů výstavy součástí „velké osmadvacítky“. Fotografíe doprovázejí klíčové texty několika portrétovaných hudebníků – za všechny budiž uvedena stoneovská (I cant get no) Satisfaction. Závěrem se sluší podotknout, že žádný ze zobrazených muzikantů není na této výstavě k vidění dvakrát. Není to náhoda.
Karel Haloun a Luděk Kubík, kurátoři výstavy
Narodil se roku 1954, pracuje jako volný fotograf a výtvarník. Zabývá se především hudební a divadelní fotografií, je autorem či spoluautorem mnoha obalů audiovizuálních nosičů. Spolupracuje s významnými domácími i zahraničními hudebními festivaly, vydavatelstvími, periodiky a hudebníky.
V sedmdesátých a osmdesátých letech byl aktivistou Jazzové sekce svazu hudebníků, v níž se podílel na realizaci publikací a tiskovin. Spolupracoval také na organizaci festivalu Pražské jazzové dny. Od roku 1991 do roku 2005 pracoval na výtvarné a vydavatelské koncepci hudebního vydavatelství Bonton (později Sony BMG Music Entertainment). V současné době se kromě fotografie, výtvarných návrhů a realizace tiskovin, zabývá také produkcí audiovizuálních nosičů, knih, výstav, koncertů a festivalů.
Své fotografie vystavoval na několika skupinových i samostatných výstavách. Autorsky se podílel na vydání řady knih (Jiří Moravčík: “Keltská hudba”, “V tlamě afrického krokodýla”, “Když píseň tluče křídly do oken”, Jiřina Chrastilová: “Devět židovských cest”, Zdeněk Vřešťál: “Ne, Nerez nerezne”, Ondřej Bezr a Michal Šanda: “…a to je blues”).
Ivan Prokop je členem Asociace profesionálních fotografů a Syndikátu novinářů.
